V sedmnácti letech vyrazil do Kanady za hokejem. Draftoval ho klub v malém frankofonním městečku Shawinigan, na půl cesty mezi Québekem a Montrealem. "Začátky byly těžké,“ říká reprezentační obránce Zbyněk Michálek (25).
Po příjezdu do Shawiniganu to pro vás muselo být hodně náročné, že?
Bylo to tvrdé. Přidělili mi rodinu a ta se o mě starala, jako bych byl jejich syn. Já jsem se věnoval jen hokeji. První rok jsem byl v rodině, která mluvila jen francouzsky, to bylo takové divné, ale na druhou stranu na mě byli hrozně hodní a všechno, co jsem potřeboval, mi dali. Nemohl jsem si stěžovat. Jen jsme si moc nepopovídali. Směje se.
Jak jste se s lidmi domlouval? Posunky?
Tak nějak. Ale o základních věcech jsme se vždycky nějak domluvili. Pak jsem se trochu naučil francouzsky, takže jsem rozuměl.
Vídáte se ještě s někým z vašeho bývalého hokejového působiště?
V létě jezdíme s bráchou trénovat do Montrealu a loni jsem se tam zajel podívat. Potkal jsem svého učitele angličtiny. Byl se tady v Québeku v neděli podívat na zápas s Ruskem. Zašli jsme pak na večeři. Jsem rád, že si na mě tamní lidi pamatují, mám na to hezké vzpomínky.
Takže vás potěšilo, že se šampionát koná v Québeku?
Byl jsem rád. Hned mě napadlo, že to je návrat do starých míst. Zbytek Kanady Québec moc nemusí, ale já jsem žádný problém nikdy neměl. Vždycky záleží na tom, jak rychle si člověk zvykne, jakého má turnéra, spoluhráče a jaká je rodina. Já jsem měl štěstí. Tady začala moje kariéra a díky tomu jsem se dostal do NHL.
Co javorový sirup? Šmakuje vám?
Nemusím ho mít každý den, Myslím, že od té doby, co jsem odtud odešel, jsem ho už ani neměl. Jsou na něj hodně pyšní. Když sem přiletěli za mnou rodiče, tak jim to hned nabalili.
Město Québec má své kouzlo. Provedl jste spoluhráče?
Už je to pět let, co jsem tu byl a moc jsem si to nepamatoval, takže jsem nikoho neprováděl. Tady je historie a to v Americe moc není. Všude se tu dojít, je kam si sednout na jídlo nebo na kafe. Je to pěkné město.
