„Znovu to tak vyšlo,“ zadrmolí nevýrazný mladík z Kysuckého Nového Mesta. Jeho cílem není na sebe upozorňovat. I když během maratonu v O2 areně přilákal pozornost vskutku náramně.
V čase 121:46 ukončil druhý nejdelší zápas v historii soutěže. Třinec ve čtvrtém prodloužení triumfoval poměrem 3:2.
„Nevím, co jsem zažil, po gólu jsem měl blackout a vážně netuším, co se ve mně odehrávalo. Jen jsem zamířil k fanouškům a slavil se spoluhráči,“ popisoval klíčový moment s nevěřícným výrazem.
„Ani jsem netušil, kde byl puk. Viděl jsem, že tam byla nějaká rotace mezi Danem Kurovským a Marianem Adámkem, najednou jsem měl otevřený prostor do brány, povedlo se mi tam uvolnit a doufal jsem, že se ke mně puk dostane, což se i stalo,“ dovyprávěl příběh jedné ze svých životních chvil člen početné slovenské enklávy v řadách Ocelářů.
Akce do Zlaté helmy? 👀 Ne, rovnou do finále #TELH! 💣 Marian Adámek pobídl k zakončení volného Miloše Romana, který uklidil kotouč do téměř prázdné klece 🔝
#momentyplayoff | #zatitulem https://t.co/uOlutXwpgU
Tu tvoří hned sedm hráčů. Drtivá většina z nich je nedílnou součástí největších úspěchů. Navíc Marko Daňo s Liborem Hudáčkem vévodí týmové produktivitě, a pokrývají tak nižší bodový příspěvek jiných výrazných jmen.
„Rozhodovat ale může kdokoli a je fakt jedno, od koho střela přijde,“ reaguje Roman, kterého si Slezané také vychovali. Absolutně nesobecký přístup a absence jakýchkoli hvězdných manýrů dokonale symbolizuje, na čem si šampioni zakládají a co je činí tak nezdolnými.
Hokejisté Třince se radují z postupu do finále.
Nejspíš i proto právě oni zlomili čekání na zvrat série z 0:3 na 4:3. Ve čtvrtfinále poznali cestu za takovým obratem z druhé strany, když Budějovice pustili zpátky do hry.
Než právě čtyřiadvacetiletý forvard v závěrečném klání dával vítěznou branku v 50. minutě. Kdo ví, třeba Motor inspiroval favorita k otočce, kterou právě zaskočili tuzemskou hokejovou scénu.
„Všechny zápasy byly vyrovnané, karta mohla vyjít jinak, ale vyšlo to takhle. My víme, co dokážeme,“ hlásil Roman, jenž se zúčastnil už dvou světových šampionátů a třeba se předvede i letos v Praze a Ostravě.
Mentální nastavení asi nepřekvapí, klišé o chození od zápasu k zápasu slýcháme často. No, tohle spojení se také neomílá jen tak náhodou. Byli to právě ostřílení Oceláři, kteří dovedli udržet fungující nastolenou hru a díky ní bez nadsázky zázračně postoupit.
Hokejisté Třince slaví výhru nad Spartou a postup do finále.
„Stále jsme si věřili, je to ten charakter, který jsme ukázali v průběhu celé série. Ta byla ohromně náročná. I v kabině ale padlo, že víme, že to můžeme dotáhnout až sem. A v sedmém zápase už se může stát cokoli,“ prozradil centr, který momentálně operuje na křídle.
A děkoval i soupeři. Za nezapomenutelnou a atraktivní sérii, která „měla všechno“. Byla tak nesmírně vyrovnaná, že si snad ani jiný závěr nezasloužila.
„Všechno bylo nadoraz. V situaci, kdy se hraje takhle dlouho, už člověk ani neví, jestli síly má nebo ne, jen do toho jde naplno a jede postupně střídání za střídáním.“
Filip Chlapík ze Sparty bojuje u mantinelu o puk s Milošem Romanem z Třince.
Víc už z Romana ani během rozhovoru dostat nešlo, vlastní osobou se nezabýval tak jako týmem: „Důležité je, že máme šanci bojovat a jít dál.“
Otázkou je, jak na tom teď Slezané budou se silami.
„Únava už půjde stranou,“ odmítá Roman rezolutně jakékoli pochyby. „Nastavíme se tak, že jdeme zase do boje.“
Pardubice po veškeré zábavě u obrazovek už jistě doufají, aby finále nehrály na sedm zápasů. Mají se před kým mít na pozoru.
