„Sedm juniorských mistrovství světa jsem pokryla zpravodajsky. Bavilo mě to, ale není nic lepšího než být součástí týmu. A tou jsem teď byla,“ těší 31letou Paulovou.
LN: Na šampionátu jste působila jako dobrovolník – co obnášela vaše role?
Jeden z mých přátel to nazval koordinátorem pro tým na šampionátu a tak nějak to bylo. Zajišťovala jsem třeba časy snídaní, dopravu, pití na tréninky, s lékařem jsme sledovali jídelníček a řešila jsem případné změny. Kdo něco potřeboval, obracel se na mě.
LN: Jak jste se k tomu vlastně dostala?
Po takové práci jsem toužila, takže jsem hned po předchozím mistrovství napsala na český i kanadský hokejový svaz. Těch e-mailů bylo několik a otravovala jsem tak dlouho, až mi to v polovině září dali. (smích)
IVANA PAULOVÁ Ivana Paulová Články od bývalé sportovní redaktorky Lidových novin si PŘEČTĚTE ZDE |
LN: Ale co vás na té práci tak lákalo?
Dosud jsem mistrovství světa juniorů znala z pozice novináře, ale teď, když už žurnalistiku nedělám a jen občas přispívám pro servery Lidovky.cz nebo iDNES.cz, jsem to chtěla zažít i z jiné strany. Pracuji jako asistent v jedné torontské firmě, ale snažím se dělat marketing, PR a podobně. Kolem hokeje se točím patnáctý rok, kdysi jsem začala psát o českých hráčích pro HockeysFuture.com. a ráda bych působila u nějakého týmu NHL. Posun může přinést i tohle dobrovolnictví. Nemluvě o tom, že být u šampionátu juniorů v Kanadě je úžasné a být přitom součástí českého týmu je dvojnásob úžasné.
LN: Když vás loni v září přijali, neměla jste žádné obavy?
Ne, vůbec z ničeho. Hned jsem napsala na Český svaz ledního hokeje prosbu o kontakt na generálního manažera týmu Petra Komerse. Chtěla jsem, aby to tady bylo pro kluky co nejlépe připravené, což se snad povedlo. Organizovat něco mě baví, myslím, že mi to jde. A když je to kolem hokeje, mám z toho radost.
LN: Jak vlastně lidé v Kanadě šampionát „dvacítek“ prožívali?
Úplně neskutečně. Mistrovství světa juniorů v téhle zemi je obrovský zážitek, což jsem poznala už při svém druhém šampionátu v roce 2003 v Halifaxu. To byla skvělá zkušenost – poprvé jsem viděla, jak Kanaďané milují juniorský hokej a já se do něj zamilovala taky. Bavilo mě psát o tom, jak skvělí jsou hráči už v tomhle věku.
    |
LN: Ale v čem je juniorský hokej pro Kanaďany mimořádný?
Pokud jde o reprezentační akce, je pro ně tenhle šampionát hned za olympijským turnajem, mistrovství světa dospělých je tolik nezajímá. Lidé si kupovali lístky s ročním předstihem a třeba na „nezajímavém“ utkání Švýcarsko–Dánsko bylo patnáct tisíc diváků. Ale i ti doma u televize posuzují zápasy odborným pohledem – vědí, že sledují hodně budoucích hvězd NHL. A kvalita zápasů byla vysoká – přiletěl Vladimír Růžička a byl úplně nadšený.
LN: České juniory jste zřejmě neznala – bylo těžké se s nimi seznámit?
Ani ne. Při jedné večeři ještě před šampionátem přistál na mém stolu fotbalový míč, tak jsem si s nimi šla druhý den zakopat. Měli takovou soutěž, že se balon musí udržet ve vzduchu a nesmí spadnout na zem, a překvapila jsem je, protože jsem jen dvakrát vypadla jako první. Ještě jsme to párkrát zopakovali, oni nemohli vědět, že fotbal je mojí láskou taky. Ale náš vztah byl spíš profesionální, i když bylo prima, že jsme si plácali dlaněmi, když šli na led.
Co řekla o kritice trenéra Přerosta...„V Kanadě nikdo žádnému tlaku nečelí – tam má tým mezi novináři a fanoušky obrovskou podporu, zato v Česku...“ |
LN: Po vyřazení ve čtvrtfinále se Slovenskem se v Česku strhly přestřelky. Co si o tom myslíte?
Ten hon na trenéra Miroslava Přerosta mě překvapil. Za sebe můžu říct, že trenér Přerost svoji práci hodně prožívá a do Kanady vzal výběr, který byl podle něho nejlepší. Opravdu si někdo myslí, že kdyby byl nějaký skvělý hráč, který by mohl pomoct, tak by ho nevzal? Jako sebevrah na mě opravdu nepůsobil. Na sociálních sítích jsem si přečetla, že tlak na český tým se s tím, pod jakým je kanadský celek, nedá srovnávat. To je pravda, protože v Kanadě nikdo žádnému tlaku nečelí – tam má tým mezi novináři a fanoušky obrovskou podporu, zato v Česku jako by se jen čekalo na ne úspěch. Proč se ale nikdo nezabývá tím, jak u nás funguje výchova mladých hokejistů?
LN: Plníte si sny – žijete v Kanadě, v blízkosti nejlepší hokejové ligy, byla jste součástí českého týmu na mistrovství světa juniorů. Máte ještě nějaký sen?
Mám, chci se naučit hrát hokej. Tedy hlavně bruslit tak, abych se při hokeji nezranila. (směje se)
