Klub hrajícího šéfa Jaromíra Jágra musí opět počkat na soupeře, který vzejde z prvoligového play off. A to se rozjíždí teprve ve středu.
„Věřím, že kdyby extraligový tým nastoupil hned po sezoně, měl by určitou výhodu,“ přemítal hokejový nezmar krátce předtím, než jeho Rytíři definitivně uvízli v barážové pasti. „Oni mají nevýhodu, že budou unavení, pobití a mohou mít daleko víc zraněných. Extraligový tým má zase nevýhodu, že 41 dní jen trénuje. Z herní praxe vypadnete.“
Je nepochybné, že i Jágrova družina se ocitá ve zvláštní situaci. Na druhou stranu devět z deseti majitelů hokejových klubů by si raději zvolilo „Jágrovu“ pozici než úlohu vyzyvatele z 1. ligy.
Ten musí zvládnout tři zrádné série před první výpravou do Kladna, zatímco tam klidně mohou okopírovat loňský model: Pár dní úplného odpočinku. Soustředění v Tatrách. Čtyři přáteláky. A pak šup do baráže. V ní posledně sfoukli 4:1 na zápasy Jihlavu, která měla naopak za sebou 15 duelů ve 33 dnech.
Stesky na nespravedlivost nyní z prvoligových zimáků neuslyšíte. Uražené řeči by teď spíš mohly škodit, systém byl dopředu daný. Je ale též nezpochybnitelné, že těm z podpalubí se nyní vytváří spíš iluze možného postupu. K němu se toho musí dost sejít.
Pro první ligu seskládat „extraligový“ tým, což je pro klubovou kasu udržitelné pouze krátkodobě. Zdolat veškeré nástrahy. A v rozhodující chvíli využít třeba i slabosti soupeře. Jako například, když se extraligovou kabinou Chomutova před baráží prohnala salmonela.
Zamyšlená tvář Otakara Vejvody mladšího, trenéra hokejových Rytířů Kladno.
Svaz se před třemi lety pokoušel narovnávat podmínky přímým postupem a sestupem. Revoluční nápad vydržel jen sezonu, než se rozmohl covid. Extraliga jela v provizoriu, nenápadně se v obměněné formě vrátila i baráž.
Loni za doznívající pandemie převzaly zodpovědnost za chod soutěže samotné kluby s podmínkou, že se zachová „prostupnost“. Je docela logické, že se šéfové klubů shodli na variantě, při níž je riziko pádu nejnižší.
Kluby zvolený ředitel extraligy Martin Loukota nedávno zmínil, že nastává vhodná doba na debaty o úpravě formátu po základní části. Nejde pouze o nabobtnalé play off pro 12 týmů, ale i o spodek soutěže.
Smysluplnější než podivný prostoj už je oživení výbušné myšlenky o uzavření extraligy. Pokud by se vše transparentně zdůvodnilo, veřejnost by to přijala lépe než dřívější spiklenecké snahy namočených celků v rozehrané soutěži.
Tenhle krok by ovšem musel posvětit svaz, extraliga si může poradit i bez něj. Neúspěšným natáhnout sezonu, což by při vyrovnanosti tabulky zrovna letos neznamenalo jen mače z povinnosti. Daly by se vložit i série o udržení jako ve Švédsku či Švýcarsku.
Vlastně cokoli jiného se zdá férovější než současný režim. K němu mají výtky i ti, kterým nahrává.
