Podobně jako jeko britská královna, která za svého života "nepřijme" společnou EU měnu Euro.
Měla ale několik neuvěřitelně trapných momentů. Zahrání hymny KLDR korejské vítězce, upadnutí americké vlajky u vítězství Sereny Williamsové, vyloučení korejských badmintonistek, když hrály tak, aby vyhrály celý turnaj, nejen aktuální zápas, až dodatečné změření medailového pokusu v hodu kladivem německé kladivářky, nekonečná poslední vteřina v utkání v šermu mezi Němkou a Korejkou, kdy Korejka měla jasně vyhrát ale nevyhrála, atd. To nemá s olympijskou myšlenkou příliš mnoho společného. No a nezvládnutý, nekonečně se táhnoucí závěrečný ceremoniál, s věčně se na podiu pohybujícími dýdžeji a rappery či naprosto trapné Spice Girls. Na druhé straně mě oslnilo zařazení písní od Pink Floydů, Beatles a dalších, ale nemuselo se to tak táhnout. Mohlo to být svižnější, dvě hodiny by stačily až nad hlavu. Ale celkový dojem z OH výrazně lepší, než pře čtyřmi roky. Nabubřelost a šílená pompéznost ta tam. Celkopvě spokojenost.