LN: Připadáte si jako hrdina?
Jako hrdina se rozhodně necítím. Byla to práce celého mužstva, šli jsme za výhrou od začátku do konce.
Ani to nebyl váš nejlepší zápas v lize?
Nevím. Prostě jsem chtěl Spartu porazit a dát jí taky konečně gól. Obojí se povedlo, mám moc krásný pocit.
Gól jste docílil kolenem. Dal jste už někdy podobný?
Ne, to byla premiéra.
Cože jste se tak rozstřílel? V posledních třech zápasech jste pokaždé skóroval...
Dostal jsem za úkol střílet. Od trenéra i manažera. Asi měli pravdu, takže budu střílet dál. (smích)
Nemáte už od oslav gólů ošoupaná kolena?
Ne, naštěstí vždycky bylo mokro.
Kromě gólu jste byl u druhého klíčového momentu, zkratu Pavla Horvátha. Po souboji s vámi byl vyloučen...
Zkoušel jsem ho dohnat, pracovaly ruce, fauloval jsem ho. Pavel se zbytečně ohnal, kopl mě nohama a po zásluze dostal červenou kartu.
Prý vás kouč Jarolím upozorňoval, že Horváth může být přemotivovaný...
Ano, říkal nám, že se někteří sparťané nechají vyprovokovat. A měl pravdu.
Vzpomněl jste si v té situaci na trenérova slova?
To jsem si samozřejmě neuvědomoval.
Co vám řekne rodina, plná sparťanů?
Už není sparťanská, už je slávistická. Všichni mi fandí, i největší sparťan děda.
V závěru na vás přistál kelímek z hlediště. Ihned jste to reklamoval u rozhodčího.
Chtěl jste, aby zápas ukončil?
Ne, to jsem nechtěl, diváci se ale nezachovali tak, jak by měli. Nenechám si přece na sebe házet jen tak.
Byl v kelímku ještě nějaký obsah?
Trocha piva. Asi mi chtěli dát napít, abych to oslavil.
