Loni váš předchůdce Petr Bříza ukončil kariéru čistým kontem, totéž jste zvládl i vy. Zdá se, že se z toho ve Spartě stává hezká tradice, že?
To byla náhoda, ale jsem za to strašně rád. Je to pohádka. Ani jsem to na ledě nemohl unést. Splnil se mi dětský sen. Nevím, co víc si můžu přát. Chci poděkovat všem, co mi pomohli, přítelkyni, tedy budoucí manželce, která při mně stojí v dobrém i ve zlém.
Byla ta vychytaná nula na závěr hodně těžká?
Kluci hráli fantasticky, neměl jsem ani moc práce. Když jsme vedli po první třetině, tak jsem věděl, že to nebude takovej propadák jako v minulých zápasech.
Ve čtvrtek v Pardubicích jste byl střídaný. Je pro vás titul o to větší satisfakce?
Pro šestý zápas bylo hrozně přínosné, že jsem v Pardubicích vystřídal. Potřeboval jsem trochu odstup od finále.
Co jste změnil?
Všichni okolo, trenér Bruk nebo Petr Bříza mi říkali, ať si to užiju a chytám bez křeče.
Co vám po zápase říkal Bříza?
Jestli bych si s ním neudělal fotku u poháru. To jsem nemohl odmítnout.
Berete váš stoprocentní výkon jako odpověď kritikům?
Ne. Všichni viděli, že předchozí zápasy nebyly takové, jaké by měly být. Pro mě to bylo první finále. Snažil jsem se klukům pomoct, ale hlavně jim to nekazit.
Měl jste v posledním duelu nějakou kritickou chvilku?
Když jsem zvedal pohár a nemohl jsem ho unést. (usmívá se)
Nepřipadáte si jako nejmladší princ, který byl odstrkovaný a pak zachránil království?
(směje se) Je to možná takhle. Kdybyste mi v říjnu, kdy jsem skončil ve finském Turku, řekli, že vyhraju se Spartou titul jako první brankář, tak bych řekl, že vám pobyt v sanatoriu musí prodloužit ještě o několik let.
Jak jste vnímal poslední minuty?
Byl jsem v transu. Přál jsem si, ať ještě střílejí, abych si to užil. Věděl jsem, že vyhrajeme.
