„Za nezájmem lidí o tyto otázky může být i dvojaký postoj českých politiků. Ti sice proklamují, že nepojedou na slavnostní ceremoniál, mnoho z nich ale nakonec stejně do Číny zavítá,“ uvedla politoložka Vladimíra Dvořáková z Vysoké školy ekonomické v Praze. Podle ní se výraznější politický protest v České republice téměř nekonal.
„Připínání si tibetské vlaječky premiérem na klopu není dostatečně rázným postojem,“ komentovala Dvořáková nedávné decentní vyjádření postoje Mirka Topolánka, když oznamoval, že na hry odletí podpořit české sportovce. Podobně se vyjádřil i známý kritik režimů porušujících lidská práva a bývalý politik Jan Ruml.
|
Vzpomínám si navíc na okřídlenou větu jednoho sociálnědemokratického poslance o tom, že jeden autobus prodaný do Číny váží více než lidská práva.
„Určitě na tom má vinu nejednotný postoj české politické reprezentace. Premiér chvíli říká, že do Číny nepojede, potom, že sice ano, ale ne na zahájení. Vzpomínám si navíc na okřídlenou větu jednoho sociálnědemokratického poslance o tom, že jeden autobus prodaný do Číny váží více než lidská práva,“ komentoval situaci Ruml.
Výsledky výzkumu Medianu navíc naznačují, že lidé si odmítají spojovat lidská práva, politiku a sport. „Nejčastěji je zastoupena odpověď: je mi to jedno,“ uvedl Přemysl Čech z Medianu s tím, že výzkum byl prováděn v posledních čtrnácti dnech.
„Je taky otázkou, kolik lidí se skutečně zabývá zahraniční situací. Navíc olympiáda je tak výjimečnou událostí, že prostě třeba jenom nechtějí míchat politiku a sport dohromady. Navíc u starších lidí mohl v paměti zůstat bojkot z politických důvodů olympiád v Moskvě 1980 a následujících v Los Angeles v roce 1984. Mnozí považovali tyto hry za neplnohodnotné,“ sdělila Dvořáková.
Dodala, že zavádějícím způsobem působí například komentáře a srovnávání současných olympijských her v Pekingu s těmi v hitlerovském Německu v Mnichově 1936.
V souvislosti s dodržováním lidských práv podle Vladimíry Dvořákové stojí za zmínku i olympiáda v Mexiku v roce 1968. Policie tehdy při protestech zabila několik lidí. „Dnes se o tom téměř nehovoří,“ podotýká.
Lidská práva Čechy nebaví Dokončení ze strany 1 Bývalý politik Jan Ruml si myslí, že za postoj Čechů může několik faktorů. „Za prvé, jde o věc zděděnou z komunistického režimu, který všechny soustavně přesvědčoval, že politika do sportu nepatří. To mu ovšem nevadilo, se nakonec v roce 1984 přidat k bojkotu her v Los Angeles, i když to pro mnohé naše sportovce bylo osobní tragédií. Další věcí je již zmíněný nejednotný postoj české politické reprezentace.“ Posledním faktorem je podle Rumla další pozůstatek po komunistickém režimu.
„Kritici poměrů v tehdejším Československu ze Západu byli odkazováni do vymezených mantinelů s tím, že jde o naši vnitřní věc. Lidé velmi rychle zapomínají, jaké to bylo, a nyní se v podstatě chováme stejně,“ tvrdí Ruml. Podle politoložky Vladimíry Dvořákové jde i o mediální obraz, který je o Číně a problémech kolem ní vytvářen. „Lidé také mohou vnímat více méně cynický postoj zbytku světa vůči Číně. Občas se sice někdo z vrcholných politiků zmíní o Tibetu, ohromné kšefty se sílící čínskou ekonomikou ale mají nakonec vždy přednost. Mohou reagovat na tuto schizofrenii.“
Nejvíce vadí olympiáda v Číně lidem v malých obcích
Podle průzkumu veřejného mínění vadí konání her v Pekingu nejvíce lidem v malých obcích do tisíce obyvatel. Tam se proti hrám v Pekingu vyslovila třetina lidí. Čím je počet obyvatel města větší, tím klesá i procento odpůrců olympiády. Výzkum také ukázal, že olympiáda vadí více vysokoškolákům a lidem s maturitou. Ani mezi nimi ale nejde o více než čtvrtinu dotázaných. Tomáš Lebeda ze Sociologického ústavu Akademie věd si ovšem myslí, že Češi nemusí být k dodržování lidských práv až tak lhostejní. „Jde o to, jaká otázka byla respondentům položena. To, že jim nevadí olympiáda v Číně, kde se soustavně porušují lidská práva, neznamená, že na ně rezignují. Pouze to nemusí chtít spojovat.“ „Připínání si tibetské vlaječky na klopu není dostatečně rázným postojem.“
