130 let

Daniil Medvedev během zápasu s Novakem Djokovičem | foto: Reuters

Medveděv o cestě vzhůru: Po prohře jsem myslel jen na ztracené peníze

Sport
  •   9:45
Ve 24 letech se sluní na pátém místě světového žebříčku a má před sebou ještě zářivější budoucnost. Než se však Daniil Medveděv probil mezi tenisovou smetánku, musel absolvovat strastiplný přechod z juniorů do mužů. „Byl jsem ztracený, nevěděl jsem, jak to mám dokázat, protože mnoho dalších se pokoušelo o to samé,“ vzpomíná ruský talent. Přesto se zvládl prosadit.

Kvitová, Strýcová i daviscupový tým zpátky v akci. Chystá se turnaj O pohár prezidenta ČTS

V loňské sezoně uhranul Medveděv celý tenisový svět. Získal čtyři tituly, včetně dvou z prestižních podniků Masters v Šanghaji a Cincinnati, na dalších pěti turnajích dokráčel až do finále. O trofej hrál i na grandslamovém US Open, kde v pěti setech podlehl Španělu Nadalovi.

Z lednové startovní čáry v podobě 16. místa na žebříčku se na konci roku zastavil na páté příčce. Stal se předním vyslancem nastupující generace, která má převzít vládu po Velké trojce tvořené Federerem, Nadalem a Djokovičem.

Daniil Medvedev na returnu v zápase s Novakem Djokovičem
Daniil Medveděv slaví svůj sedmý titul v kariéře.

„Mým pohonem je, že chci být vždy nezávislý na druhých,“ prozrazuje Rus ve zpovědi pro projekt Za raketou. „Každý má právo na oproštění se od tlaku, že má být lepší než někdo jiný. Když nechceš trénovat, netrénuj. Když jsi šťastný tam, kde jsi, nenech si od nikoho říkat, že se potřebuješ mít lépe. Nicméně snáze se to říká, než dělá.“

Nesmírně podařenému Medveděvovu roku 2019 však předcházely časy, kdy ruský bohatýr nebyl právě vzorným příkladem profesionálního sportovce.

„Prošel jsem mnoha těžkými obdobími, kdy jsem měl nedostatek peněz. Trvalo, než jsem mohl čerpat podporu od federace a sponzorů. Po zápasech, které jsem prohrál, jsem přemýšlel jen o těch 100 dolarech navíc, které jsem mohl vydělat,“ popisuje.

Už v juniorech patřil Medveděv mezi světovou špičku, pohyboval se na hraně první desítky žebříčku. Ovšem stejně jako pro všechny ostatní tenisty znamenal i pro něj přechod mezi muže kruté vystřízlivění.

„Hrál jsem turnaje kategorie Futures a začínal jsem rychle chápat, jak obtížné bude dostat se ze 700. místa na světě na 300. Musíte ušetřit co nejvíce peněz, zatímco se co nejrychleji snažíte vyhrát pět šest turnajů. Tehdy jsem byl ztracený, nevěděl jsem, jak to mám dokázat, protože mnoho dalších hráčů se pokoušelo o to samé.“

Stejnou cestou si prošel i o dva roky starší Dominic Thiem, který na Futures Tour vzpomíná slovy: „Sám jsem tam dva roky hrál. Je tam mnoho lidí, kteří sportu nepodřizují všechno a nechovají se jako profesionálové Nikdo z nás na vrcholu to nedostal zadarmo. Museli jsme si to vybojovat,“ odmítl Rakušan návrh na finanční příspěvek hůře postaveným tenistům, kteří jsou kvůli aktuálnímu turnajovému výpadku bez příjmů.

Ale zpátky k Medveděvovi. Trvalo mu rok a čtyři měsíce, než nakoukl do tehdy vysněné třetí stovky.

„Když jsem byl okolo 700. místa na světě, ptal jsem se kamaráda Alexandra Bublika: Jak jsi se dostal do třístovky? Zdá se to nemožné... On si to dodnes pamatuje a když se potkáme, tak vtipkuje: Hej, jak jsme dostali do třístovky?“ přikládá Medveděv historku z perných časů tenisového dospívání.

Stále jsem nebyl profesionál

Přechod do mužů se mu však dařil zdárně, v první stovce žebříčku se poprvé objevil v listopadu 2016, tedy ve věku 20 let.

„Ale hluboko uvnitř sebe jsem stejně věděl, že nejsem profesionál,“ nezastírá. „Na kurtu jsem sice odevzdal 100 procent, ale mimo něj jsem nedělal správné věci. Chodil jsem do postele pozdě, hrál jsem hodiny na PlayStationu a nestaral jsem se o detaily,“ kaje se zpětně.

Špatná životospráva se negativně projevovala na jeho výdrži. „Pamatuji si, že jsem odehrál jeden dlouhý zápas a ztratil jsem následující den jen proto, že jsem se nemohl pohnout. Když se zeptáte někoho z mých vrstevníků, řeknou, že jsem byl v juniorech jedním nejhůř fyzicky připravených hráčů, někdy jsem lapal po dechu už po třiceti minutách.“

Díky soustavnému kondičnímu tréninku a vůli naplno se oddat švihání raketou se za tři roky postupnými krůčky vyškrábal až na 16. místo žebříčku ATP.

„Ze 70. místa do top 5 jsem skočil díky tomu, že jsem se opravdu rozhodl zasvětit vše tenisu. Chtěl jsem konečně najít své limity,“ vysvětluje změnu svého postoje. „Vím, že lidé říkají, že žádné nejsou, ale chci sám sebe otestovat a najít ty své.“

A jeho pátrání asi ještě zdaleka není u konce.

Autor: Stanislav Kučera