* LN Co je podle vás na freedivingu nejkrásnější?
- Pro každého je to individuální. Pro mě je to ten pocit, když padám v moři do hloubky, naprosto relaxovaný, a přitom cítím svaly i orgány, které normálně necítím.
* LN Jak se na takový ponor připravujete?
- Je to řada různých cvičení. Strečink a pak dechová cvičení. Ta mají dvojí úlohu. Když cvičíte pravidelně, Pavlovovým reflexem tělo pozná, že se blíží zadržování dechu. Navíc to pomáhá rozcvičovat dýchací orgány, takže ve chvíli, kdy tělo bojuje s nedostatkem kyslíku, to tolik nebolí.
* LN Co v takové chvíli cítíte?
- Intenzivní tlak na plicích, který přechází v takové pálení do hlavy. To je ta intenzivní nutnost nadechnout se. K tomu vás nutí i kontrakce bránice, která vás jakoby kope. Ale dá se na to zvyknout tak, že je vám to i příjemné.
* LN Kde leží vaše hranice, jak dlouho vydržíte pod vodou?
- To nevím. Maximum mám 7:12. Chtěl jsem to překonat, ale asi jsem neměl svůj den. Hodně záleží, v jaké je člověk pohodě.
* LN Světový rekord je přitom ještě o více než čtyři minuty delší. Jak je to možné?
- Osobně si myslím, že tohle už má hodně co dělat s fyziognomií. Jde o způsob metabolismu, kapacitu plic... To už nenacvičíte.
* LN Nemůžete si při tak dlouhém ponoru ublížit?
- U statiky ne. Jediné, co se vám může stát, je, že přetáhnete hranici těla a dojde k takzvanému black-outu. Tedy krátkému bezvědomí. Když si tělo uvědomí, že je to se vzduchem už hodně špatné, veškeré funkce vypne a přepne se do klidového režimu. Ale to ještě neznamená, že je mozek bez přísunu kyslíku. O mozkové buňky určitě nepřicházíme.
