130 let

Jozef Sabovčík. | foto: ČTK

Rozhovor

Sabovčík: Už nemůžu na ledě dělat žádné blbosti

Sport
  •   12:00
PRAHA - Svět oblouků a piruet jej zná pod přezdívkou Jumping Joe, a nejen proto, že jako první v historii skočil při soutěži čtverný skok. I dnes dokáže Jozef Sabovčík (47) při exhibicích uvést publikum do varu. "Krasobruslení mě pořád baví," říká mistr Evropy z let 1985 a 1986 a majitel olympijského bronzu ze Sarajeva 1984. Rodák z Bratislavy žijící za mořem.

LN Prozraďte – jak nyní žije Jozef Sabovčík?
Tak, jak žil vždycky – pořád jezdím, samozřejmě pro sebe, kromě toho trénuju v Salt Lake City děti. Bruslení mě pořád baví. Ročně odjezdím 20 až 30 exhibicí, kromě toho dělám v létě víkend co víkend show v Idahu.

Verner láká do holešovické haly

Nebeské hrany. Tak se jmenuje krasobruslařská show, která se dnes a zítra uskuteční v Tesla Areně v Praze-Holešovicích. "Už jsem absolvoval hodně exhibic, ale ještě nikdy jsem se nesešel s tak kvalitním obsazením," uvedl Tomáš Verner. Lednovým bronzem z ME se vrátil k medailím a show bere jako generálku před mistrovstvím světa v Moskvě. Kromě Vernera a jeho francouzské přítelkyně Nathalie Pechalatové, úřadující mistryně Evropy v tancích, jež vystoupí se svým partnerem Bourzatem, se představí celá plejáda hvězd. Ruský šampion Jevgenij Pljuščenko, trojnásobní mistři světa a olympijští vítězové Süe Šen a Čao Chung z Číny, slovenská legenda Jozef Sabovčík, Američan Johnny Weir a další. "Těším se, že si zajezdím s Tomášem, přinejmenším na rolbě," smál se Sabovčík. Začátek je dnes ve 20.00, zítra v 17.30, za cenu vstupenky obdrží zájemci dvě.

LN Se svou druhou ženou vychováte sedmiletého Jozefa. Vídáte syna z prvního manželství Bladea?
Co vídám, žije s námi v Salt Lake City! (smích) Já ho totiž vysoudil. Bylo to v roce 1998, už jsem žil čtyři roky v Utahu, Bladeovi bylo šest. Ani nevím, jak se to povedlo. Nějak jsem přesvědčil soudce, že se dokážu o dítě postarat líp než první žena v Torontu, kde jsem žil předtím. Už řadu let jsme kompletní, žijeme ve čtyřech.

LN Bruslí vaši synové?
Ten devatenáctiletý ne. Jeho vášní je hudba, má rockovou kapelu, dokonce si sám sestavil kytaru. Malý Jožka trénuje odmalička, ale těžko říct, jestli u toho zůstane. Zrovna teď se zdá, že ne.

LN Jak si rozumí vašich sedmačtyřicet s krasobruslením?
Pořád je to moje láska. Samozřejmě už nemůžu jezdit každý den, musím víc poslouchat svoje tělo. Víc odpočívat. Ale ne pořád.

LN Jisté nejasnosti panují kolem vašeho odchodu do zahraničí koncem osmdesátých let. Traduje se, že jste emigroval...
Kdepak, odešel jsem legálně. V roce 1987 jsem se v Bratislavě oženil s kanadskou krasobruslařkou Tracy a požádal o vystěhování. Musel jsem zaplatit školné a o rok později jsem mohl vycestovat do Německa, odkud jsme po roce jeli do Kanady. Nechtěl jsem zpřetrhat vazby, chtěl jsem se vracet za rodiči a kamarády. Což dělám dodnes jednou nebo dvakrát za rok. Nemohl jsem tušit, že se tady tak brzy změní režim, ale od začátku jsem mohl cestovat "hore dole".

LN Jak jste vnímal listopad 1989?
Hlavně jsem se bál, aby to tady směřovalo k lepšímu. V tomto směru pro mě bylo šokem rozdělení republiky – já jsem doma v Utahu, ale pořád i v Československu.

Jozef Sabovčík a Tomáš Verner.

LN Pozdravuje vás vaše někdejší trenérka Hilda Múdra, nemohla na pražskou exhibici přijet.
Opravdu? To je skvělé! Trénovala mě rok nebo dva počátkem 80. let, učila mě povinné cviky. Ondreje Nepelu je předtím naučila báječně, hodně pomohla i mně. Příští týden budu v Bratislavě a rozhodně ji vyhledám.

LN Další trenérka Míla Nováková, jež připravovala i Hanu Maškovou, často vzpomíná, jak vám v Praze ujel vlak na mistrovství Evropy v Kodani...
Matně si to vybavuju. Vlak už jel a ona mi hodila pas na nástupiště, do Kodaně mě pak vezl autem pan Dědič. Ale bylo z toho druhé zlato.

LN Kdysi jste jako první na světě skočil salto vzad s doskokem na jednu nohu, byť už jako profesionál. Předvedete něco podobného i nyní v Praze?
Ne ne, už mám strach, aby se mi něco nestalo. Už nemůžu dělat blbosti. Moje páteční jízda bude na rockovou hudbu a sobotní na country, ale nebude to pomalé. I když, jak říkám, už musím poslouchat tělo.

Autor: Jiří Jakoubek