„Ani mě nepřekvapilo, že do základní sestavy zapadl tak rychle,“ prohlásil Henry v exkluzivním rozhovoru pro LN, kde mimo jiné dokazuje, že fotbalový svět se stále inspiruje Antonínem Panenkou a jeho slavnou penaltou...
LN Jak se vyrovnáváte s dlouhou přestávkou bez fotbalu?
Dost těžko. Proto se také snažím o fotbalu raději nemluvit. Když nemohu hrát fotbal, je to, jako by jedna moje část chyběla. Je to kus mého života, který mi teď chybí. Ani to neumím vyjádřit. Je to nuda. Za normálních okolností každé ráno trénuji a těším se, jak o víkendu ukážu, co jsem při tréninku dělal. Jenže teď nemůžu nic předvést, to je frustrující. Prostě hrůza.
LN Arsenal se teď musí spolehnout na jiné, mimo jiné i na Tomáše Rosického. Překvapilo vás, jak rychle zapadl hned v první sezoně do základní sestavy Arsenalu?
Ne, to mě nepřekvapilo. Myslím, že každý ví, že Tomáš Rosický je opravdu skvělý hráč. Je to kapitán národního týmu, takže to není žádné překvapení. Také velmi dlouho hrál za Borussii Dortmund, takže jsem věděl, že už má něco za sebou.
LN Jaké jsou podle vás jeho největší přednosti a čím je pro Arsenal důležitý?
Je dobrý po technické stránce, je velmi rychlý, dokáže dobře přihrávat a má přesnou střelu. Je to přesně ten druh hráče, které tu máme rádi. Jak říkám, někteří lidé možná jeho raketovým startem překvapeni byli, ale já ne.
LN Přesnou střelou jste ale proslulý i vy. Třeba při zahrávání pokutového kopu – nikdy nevypadáte nervózně a také se téměř nemýlíte. Máte na to nějaký trik?
Ne ne, není to žádný trik. (směje se) Zaměříte se na jedno místo a držíte se ho. Jakmile běžím k míči, už nic nemůžu měnit. Kdykoliv jsem nedal penaltu, byly to právě ty případy, kdy jsem si řekl, změním to – ale nevyšlo to. Naopak pokaždé, když jsem si včas řekl, kam střelím, tak jsem gól dal.
LN Takže žádný fígl?
Penalta je jen mentální záležitost. Dnes už se může gólman pohybovat po čáře, takže i když je ideální počasí, vy zaměříte to pravé místo ze správného úhlu a ve správný čas, brankář může zakročit. Takže si jen můžete vzít do hlavy něco jako „Zkusím to poslat na místo, kde to nemůžeš chytit – a kdyby náhodou, tak jsi měl kliku.“
| Kdo je Thierry Henry |
|
Devětadvacetiletý kanonýr Arsenalu a francouzské reprezentace je mnohými považován za nejlepšího fotbalového útočníka současnosti. |
LN Zkusil jste někdy při penaltách něco výjimečného?
Čtyřikrát jsem udělal „panenku“ a vyšlo to. Také to byl jediný postup, na němž bylo trochu vidět, že jde o trik. Ale teď už brankář vychytá neuvěřitelné věci. Mohou běhat po čáře, takže je to padesát na padesát. Střelec to má těžší.
LN No právě. Dát oblouček do středu branky, jako to udělal Antonín Panenka – to vyžaduje pořádně silné nervy, ne? Na co při zahrávání penalty myslíte?
Upřímně řečeno na nic, prostě jdu do toho. Jakmile začnete něco vymýšlet, rozhodí vás to a neuspějete.
LN Třeba se vám daří i proto, že víte, že existují důležitější věci než fotbal...
Máte pravdu. Když vyrůstáte v takovém prostředí, v jakém jsem vyrůstal já, mezi přistěhovalci v jednom z betonových předměstí Paříže, naučíte se jít si přímo za svým cílem, nevzdávat se a nepropadat emocím. Protože poblíž není nikdo, kdo by vám pomohl, musíte si vystačit sám. Máte smůlu. Já měl naštěstí dobré rodiče, můj otec byl přímý, pomohli mi zorientovat se a nedělat zbytečné chyby.
LN Hodně se angažujete v charitativních projektech. To kvůli tomu, odkud jste přišel?
Určitě. Mě pomohla moje potřeba usilovat o to být nejlepší. Na místech, jako tam, kde jsem vyrůstal, ji pociťuje spousta lidí. Jenže hraním na ulici se pravidla fotbalu nenaučíte. Například se sdružením One 4 All foundation mířím ke svým kořenům a podporuji neprivilegované dětí z chudinských čtvrtí. Nejde mi o to dělat něco ojedinělého a ani nevím, jestli dělám dost, ale každopádně mám dobrý pocit, že něco splácím.
LN Zpátky k fotbalu. Nová sezona pro vás bude velkou výzvou – budete zdravý, mladý tým Arsenalu bude o rok zkušenější... Už se těšíte?
Ano. Ale je to trochu zvrácené, vyhlížím další sezonu, přitom ta současná ještě ani neskončila. Předně si musím vyléčit zranění, vrátit se na trávník a dávat ze sebe maximum. To je to jediné, na co se teď mohu těšit.
LN Arséne Wenger, kouč Arsenalu, několikrát naznačil, že příčinou vašich zranění bylo velké vytížení v minulé sezoně, a zlobil se proto i na francouzskou reprezentaci...
Já bych to takhle neviděl. Byla spousta zápasů, které jsem – někdy naštěstí, jindy bohužel – nemohl odmítnout. A v jeden okamžik vaše tělo řekne dost, občas i ve chvíli, kdy mu nechcete naslouchat, ale je to věc, se kterou nic nenaděláte. Koneckonců byl jsem skoro sedm let bez zranění a to je docela vzácnost. Teď to byl první rok, kdy jsem se zranil, a každý to najednou hrozně prožíval.
