Stávající mistr světa a světová jednička Magnus Carlsen hraje již svůj pátý titulový zápas a v minulých čtyřech vždycky vyhrál. Nyní vede o dva body a jeho soupeř má do konce zápasu k dispozici již jen třikrát bílé kameny. Těžko si představit, že by to Mozart šachu, jak Carlsena nazval velmistr Lubomír Kaválek, nedotáhl k pátému vavřínovému věnci.
Výhoda bílých figur, tedy prvního tahu, je v šachu na velmistrovské úrovni značná – černý musí nejprve vyrovnat hru a až pak se sám může o něco aktivního pokoušet. Je velmi nepravděpodobné, že by v situaci, kdy jednatřicetiletému Norovi stačí již doremizovat zbytek partií, dal soupeři nějakou šanci na vítězství, když bude sám hrát bílými.
  |
Něpomňaščij se tedy bude muset soustředit na své tři pokusy bílými, ale aby z těchto tří partií vydoloval 2,5 bodu, když v dosavadních čtyřech partiích bílými nevyhrál ani jednou, také není moc pravděpodobné. Pravděpodobnější je, že s nutností vyhrát bude ruský velmistr muset víc a víc riskovat, někde přepne strunu a fenomenální Nor udeří potřetí a zápas skončí dvě kola před limitem.
Ostatně, když se podíváme do historie, tak se naposledy podařilo někomu otočit zápas z 0:2 v duelu o mistra světa před půl stoletím! Tehdy to ale byl legendární Bobby Fischer a neprohrával o dvě partie v druhé polovině zápasu, ale na jeho samém začátku.
Rekordní šachová partie tah po tahu. Čím Carlsen udolal ruského velmistra? |
A navíc zcela dobrovolně. Mnoho šachistů je přesvědčeno, že Fischer dal tehdy ruskému velmistrovi Borisovi Spasskému záměrně náskok, aby poté mohl ukázat, o kolik je lepší.
V Reykjavíku v roce 1972 geniální Američan prohrál první partii, když ve vyrovnané koncovce odevzdal svému soupeři střelce. Je možné, aby nejlepší hráč světa udělal chybu, které by se nedopustil ani hráč okresního přeboru? Ke druhé partii pak Bobby Fischer nepřišel vůbec a prohrál kontumačně. Hrát tak začal vlastně až od třetí partie a již po páté bylo skóre vyrovnané, po šesté vedl 3,5:2,5, po sedmé 4,5:2,5 a nakonec vyhrál 12,5:8,5.
Od té doby se něco podobného mohlo stát v Moskvě v letech 1984–85 při prvním zápase o titul mistra světa mezi Anatolijem Karpovem a Garrim Kasparovem. Výrazně zkušenější Karpov vedl po devíti partiích o čtyři body a zdálo se, že zápas rychle skončí.
Tehdy se ale hrálo na šest vítězství a remízy se do skóre nepočítaly, takže Karpovovi se nestačilo „proremizovat k titulu“, jako to za stávající situace může udělat Carlsen. Karpov tehdy musel ještě dvakrát vyhrát. Popáté se mu podařilo udolat Kasparova v 27. partii, a zvýšil tak vedení na 5:0. Jenže pak už se střídaly pouze remízy a výhry mladého vyzyvatele a za stavu 5:3 pro Karpova byl zápas předčasně ukončen bez vyhlášení vítěze. Trval již pět měsíců, po 48 partiích byli hráči na pokraji vyčerpání.
O půl roku později se hrál zápas nový s novými pravidly – hrálo se na 24 partií, remízy se počítaly a Kasparov vyhrál 13:11.
I v Dubaji se může stát zázrak a ruský velmistr Jan Něpomňaščij může zápas ještě otočit. Ve sportu je možné ledacos. Nicméně pravděpodobnost takového scénáře je hodně nízká a sázet na zázraky se v šachu nedoporučuje.
