Každého starostu potěší, když se něco podaří, jako se nám například v loňském roce podařilo postavit kořenovou čističku odpadních vod, naučnou stezku na Hrádek u lesa, ale třeba i taková maličkost jako je bylinná zahrádka v místním sadu.
V letošním roce nás čeká vybudování víceúčelového hřiště s umělou trávou, revitalizace rybníka či rekonstrukce kulturního sálu. Samozřejmě se to neobejde bez starostí, ale jsou příjemné a výsledek bude jistě stát za to.
Co mě však nejvíce jako starostku trápí, je problém se zaběhnutými psy. Možností není mnoho. Buď můžeme uzavřít smlouvu s větším městem, které zajišťuje odchyt prostřednictvím městské policie, ale to ročně stojí nemalé finance a u nás se šetří doslova každá koruna. Anebo spadá povinnost postarat se o zaběhnuté zvíře na starostu. To znamená psa odchytit , umístit do útulku a znovu platit. Městská policie má na odchyty speciálně vycvičeného člověka, v malé obci ale musí starosta zahodit strach a jednat… tedy spíše chytat, případně pak psa ve vlastním autě odvézt do útulku. A čím déle se hledá původní či nový majitel, tím více to obecní kasu stojí.
Závada má tu smůlu, že leží v blízkosti polských hranic, a tak se u nás každou chvíli objeví polský pes - v Polsku totiž není povinnost čipovat. U nás to sice povinné je, ale pokud majitel psa nezaregistruje do centrálního registru, tak je očipování k ničemu. Za šest let ve funkci bych mohla napsat knihu „Cizí psi a já“ a mnohdy by to byly i docela úsměvné historky. A jen příklad - poslední předvánoční odchyt nás stál 1360 Kč - museli jsme přivolat městkou policii, protože pes byl za prvé obrovský a za druhé jsem byla v covidové karanténě. Další 3000 korun jsme zaplatili za desetidenní pobyt v útulku (300 Kč den). Každý starosta by tyto peníze určitě stokrát raději dal na spolkovou činnost.
Ale nestěžuji si, každá práce má svá úskalí. A i když mám někdy náladu pod psa, tak mě starostování baví.
ANDREA LORKOVÁ, starostka obce Závada, nezávislá
