Francouzská vláda k prosazení reformy penzijního systému, která postupně zvýší věk odchodu do důchodu ze 62 na 64 let, neměla do poslední chvíle v dolní komoře zajištěnou většinu. Jako již v minulosti se proto opět rozhodla použít článek 49.3 francouzské ústavy, který jí dává možnost přijmout zákon bez hlasování poslanců. V parlamentu se proto projednával návrh opozice na vyslovení nedůvěry.
Pro vyslovení nedůvěry hlasovalo celkem 278 poslanců. Chybělo tedy devět hlasů k potřebným 287 nutným k svržení vlády. Návrh podal centristický klub Liot poté, co vláda minulý týden použila článek ústavy, který ji umožnil schválení sporné důchodové reformy i bez hlasování poslanců.
Ani druhý návrh na vyslovení nedůvěry, předložený krajně pravicovým Národním sdružením (RN), neprošel. Ostatní opoziční strany už před hlasováním oznámily, že pro něj nebudou hlasovat. Macronova důchodová reforma tak prošla parlamentem.
Ústavní krok vlády, původně zamýšlený jen pro mimořádné situace, Francouze přiměl k dalším demonstracím. V Paříži jsou zablokované dálnice, dopravci stávkují, stejně jako zaměstnanci v energetice, a kvůli stávkám spaloven a popelářů se v ulicích vrší hromady neodvezených odpadků.
Rozsáhlé demonstrace Francii průběžně zasahují poslední dva měsíce. O víkendu ale protesty proti právě přijaté důchodové reformě dále eskalovaly natolik, že pařížská policie na exponovaných místech vyhlásila zákaz shromažďování.
 |
„Vzhledem k vážnému riziku narušení veřejného pořádku a bezpečnosti je zakázáno jakékoli shromáždění na Place de la Concorde a v jeho okolí, jakož i v oblasti Avenue des Champs-Elysées. Lidé, kteří neuposlechnou, budou policií systematicky vyvedeni a mohou být pokutováni,“ uvádí prohlášení pařížské policie. Protesty od konce minulého týdne pokračují kromě Paříže také v ostatních městech po celé zemi.
Po celé zemi bylo o víkendu zatčeno přes 300 lidí, naprostá většina z nich na pařížském Place de la Concorde naproti francouzskému parlamentu. Odbory uvádějí, že na protest proti reformě budou pokračovat ve stávkách, další celostátní protestní akce se má konat ve čtvrtek.
7. března 2023 |
Macronovi důvěřuje jen čtvrtina Francouzů
Na penzijní reformu doplácí také prezident Emmanuel Macron, jehož podpora je aktuálně nejnižší za poslední čtyři roky, podobně jako v době protestů takzvaných žlutých vest začátkem roku 2019. Podle průzkumu agentury Ifop pro Journal du dimanche je s jeho prací nespokojeno 70 procent voličů. Na podobné hodnotě je také premiérka Élisabeth Borneová, která reformu prosadila.
S Macronovou prací je podle průzkumu Ifop spokojeno 28 procent dotázaných, což je o čtyři procentní body méně než před měsícem. Od prosince klesla Macronova popularita o osm procentních bodů, hodnocení premiérky Elisabeth Borneové se nezměnilo a zůstalo na 29 procentech. Nespokojenost s vládou a prezidentem prochází napříč všemi sociálními, věkovými a profesními skupinami.
Protesty podněcují extremisté zleva i zprava
V roce 2017, kdy získal svůj první prezidentský mandát, Emmanuel Macron sliboval nový, konsensuální styl politiky. Ještě loni v červnu mluvil o „novém způsobu vládnutí“ a o reformách, které „nebudou přicházet shora“. Nyní Francii reformuje i proti vůli většiny jejích obyvatel. S reformou penzijního systému jich nesouhlasí 70 procent, tedy téměř tři čtvrtiny.
S rozsáhlými protesty se setkávali i Macronovi předchůdci Nicolas Sarkozy a François Hollande. Současné protesty jsou ovšem plné emocí i určité hysterie, podněcované opoziční krajní pravicí a krajní levicí, která je posouvá ještě o úroveň dál.
To vše kvůli reformě, která ve své podstatě až tak radikální není. V praxi znamená, že během následujících let až do roku 2030 se věk odchodu do důchodu bude postupně zvyšovat ze současných 62 na 64 let. I za sedm let tedy Francouzi budou odcházet na placený odpočinek stále dříve, než většina Evropanů již nyní.
Současná hysterie kolem důchodů spíše odráží značně rozvrácenou politickou situaci země. Klasická levice a pravice, tedy socialisté a republikáni, již poslední roky v podstatě neexistuje, nebo přinejmenším značně ztratila na své někdejší síle. Na tom měl podíl i Macron svou systematickou dekonstrukcí tradičních stran a založením své centristické strany En Marche, nyní Renaissance. Výrazný podíl moci po posledních parlamentních volbách v loňském roce získalo Národní sdružení coby aktuálně nejsilnější opoziční síla v parlamentu, a na opačném okraji spektra také krajně levicová Nepoddajná Francie.
Macronův „nový střed“ není příliš silně politicky etablovaný a oproti předchozím volbám je i ten po posledních volbách značně oslabený. Macron nemá v parlamentu jistou většinu, opozice stále hlasitěji prosazuje své protichůdné zájmy a politická diskuse se stává stále agresivnější a polarizovanější.
Je reforma opravdu tak asociální?
Přitom nezaměstnanost ve Francii pod Macronovým vedením klesla z 9,4 na 7,2 procenta, v případě mladých lidí ještě výrazněji. Podíl na tom má úprava pracovního práva, která rovněž svého času vyvolávala protesty a kontroverze. Za Macronovy vlády se rovněž poprvé ze dlouhé desítky let zvýšily výdaje na státní zdravotnictví, ačkoli k ideálnímu stavu je i zde ještě daleko. Relativně dobře také země díky rozsáhlým podpůrným programům přečkala roky covidové pandemie i nedávné zdražování cen energií.
Tyto úspěchy ovšem Macron ani vláda nedokážou přehledně a jasně prezentovat. Vše pak zastiňují dílčí spory, aktuálně kolem důchodů. Proti nim sice protestuje celá země, největší výhody v rámci současného systému ovšem má jen relativně malá skupina zaměstnanců mimo jiné železnic, hromadné dopravy nebo elektráren, kteří mohou podle současného nastavení ukončit pracovní činnost ještě před šedesátkou.
Na ně pak stát, tedy daňoví poplatníci, každoročně doplácí tři miliardy eur (72 miliard korun). Právě tito zaměstnanci protestují nejvíc a nejhlasitěji, protože reforma má jejich výhody postupně srovnat na podobnou úroveň s ostatními profesemi. Tento argument ovšem ve vládních sděleních téměř nezaznívá. I to dává prostor krajní levici a krajní pravici k výrokům typu, že reforma je „plánem bankéřů“ zaměřeným „proti lidem“.
Co bude s premiérkou
Macron předal veškerou praktickou agendu ohledně důchodové reformy premiérce Elisabeth Borneové a zbytku vlády, která tak podle plánu učinila. Co bude dál?
Nepokoje podle očekávání budou postupně slábnout a posléze ustoupí. Ovšem odměnou Borneové za její práci bude pravděpodobně brzký vyhazov a výměna za nového premiéra, který se pokusí alespoň formálně nastolit nový obraz do dalších čtyř let. Pro Macronovu vládu pak bude stále těžší pokračovat v prosazování neoblíbených, ale nutných reforem.
Zároveň s tím také bude postupně upadat Macronova „značka“ i obliba jeho centristické strany, což bude problém v nadcházejících regionálních, evropských a posléze v roce 2027 v parlamentních a prezidentských volbách. Macron postupuje podle svých původních slibů a představ ohledně modernizace země a zeštíhlování státní správy. Francouze o tom ale o tom za svého mandátu zřejmě nikdy nepřesvědčí.
