Ruce mají stále ještě špinavé od bahna v zákopech, jejich obnažené hrudníky jsou poseté podlitinami, kapkami krve a elektrodami. Zranění ukrajinští vojáci v Doněcké oblasti nedaleko frontové linie čekají, až je zdravotníci z dobrovolného praporu Hospitaliery (což lze přeložit jako „špitálníci“) naloží do speciálního autobusu a odvezou na západ do lépe vybavené nemocnice.
Všichni byli zraněni v bojích u východoukrajinského města Bachmut, které ze tří stran obklíčila okupační armáda. Bitva se tu odehrává už několik měsíců a na obou stranách si vyžádala mnoho životů.
„Byli jsme na turnusu v pekle,“ líčí voják Jura, který má těžce poraněnou ruku a nohu. Na pravém předloktí má krví nasáklé obvazy, pod nimi kovové tyče stabilizující jeho roztříštěnou kost. Přes pažní sval se mu táhne temně fialová modřina po škrtidle, kterým mu zdravotník na frontě zastavil krvácení a zachránil život. „Snažili se mě sejmout pomocí granátů,“ dodává Jura.
V Bachmutu strávil osm dní nepřetržitým bojem. „Mé jednotce se podařilo odrazit všechny útoky. Pátého dne jsem myslel, že se zblázním – vůbec jsem nespal. To se tam nedá. Rusové město ostřelují takovým způsobem, že se neustále třese země,“ popsal Jura agentuře AP.
Náčelník ukrajinského generálního štábu Valerij Zalužnyj v sobotu uvedl, že situace u Bachmutu je ze všech úseků fronty na východní Ukrajině nejsložitější. „Díky obrovskému úsilí obranných sil se nám ale daří situaci stabilizovat,“ konstatoval.
„Cítil jsem, jak mi krev čvachtá v botách“
U Bachmutu byl raněn také sedmatřicetiletý Jaroslav. „Bojuje se natěsno. Ukrajinští a ruští vojáci svádí uvnitř budov boj o každou místnost,“ uvedl, zatímco čekal na naložení do zdravotnického autobusu.
Šrapnel z výbuchu Jaroslavovi roztrhl nohu pod kolenem. „Když jsem se vzpamatoval, nikoho jsem kolem sebe neviděl. Pak jsem ucítil, jak mi do bot teče krev a začíná mi v nich čvachtat. Byla úplná tma,“ uvedl.
Rusové začali jeho jednotku ostřelovat, když se přesouvala do jiného postavení. „Když jsem odtamtud odcházel, všechno hořelo. Na zemi leželi mrtví Rusové i Ukrajinci. Lidé běhali po silnici a padali k zemi, kolem nich explodovaly miny shazované drony,“ vylíčil Jaroslav.
Evakuační autobus se v den jeho převozu zaplnil do posledního místa. Vozidlo s přezdívkou „Rakušan“, již dostalo po jednom ze zabitých dobrovolníků, může převážet až šest těžce raněných ležících pacientů a několik dalších, kteří mohou chodit a sedět.
„Evakuace provádíme dle potřeby, většinou dvakrát až třikrát denně,“ říká záchranářka Kateryna Selivercová. Speciální autobus, jenž zdravotnický prapor zakoupil z darů, má podle ní lepší vybavení než mnohé státní nemocnice. Nachází se tu ventilátory, elektrokardiografy nebo kyslíkové láhve. „Autobus nám pomáhá šetřit zdroje. Můžeme převézt šest zraněných, kteří jsou ve vážném nebo středně těžkém stavu, zatímco běžná sanitka může převézt pouze jednoho,“ míní Selivercová.
Prapor tvoří ukrajinští dobrovolníci z řad záchranářů, zdravotních sester, lékařů a dalších profesí, kteří pečují o raněné a evakuují je z míst bojů. Útvar v roce 2014 založila tehdy osmnáctiletá zdravotnice Jana Zinkevičová. Ta prapor pojmenovala s odkazem na křesťanský Řád rytířů špitálu svatého Jana v Jeruzalémě, který vznikl v jedenáctém století.