Příklad těchto dvou dívek, který popsal britský list The Financial Times, přesně ilustruje složitou tureckou realitu. Nedělní předčasné parlamentní volby bývají popisovány jako střet mezi islamisty a sekulárními Turky, demokracií a armádou a proevropskou a nacionalistickou veřejností. Když se k tomu ještě přidá snaha o radikální zvýšení počtu žen v parlamentu a pravděpodobný návrat kurdských zastupitelů do poslaneckých lavic, stávají se nedělní volby jedněmi z nejvýznamnějších v 84leté turecké historii.
Průzkumy veřejného mínění hovoří jasně – podle všech předpokladů by měla opět zvítězit AKP premiéra Recepa Tayyipa Erdogana. Ten doufá, že pak bude moci sestavit vládu bez pomoci dalších stran a uspět v dalším pokusu o zvolení prezidenta.
Boj o prezidenta
Právě volby hlavy státu celou politickou krizi v Turecku odstartovaly. Prezidentem chtěla AKP nejdříve zvolit Erdogana, pak ale po protestech opozice zvolila kompromisního kandidáta, šéfa turecké diplomacie Abdullaha Güla. Nakonec ale ani on neprošel – podle některých analytiků jen proto, že jeho žena nosí muslimský šátek.
Prezidentský úřad je přitom už od časů zakladatele státu Mustafy Kemala Atatürka vnímán jako sekulární post, což prosazovala i armáda. Ta dokonce AKP nepřímo pohrozila pučem a na protest proti „islamistické hrozbě“ vyšly do ulic miliony tureckých zastánců laického státu. Podle analytika Hüseyina Yamana z univerzity Gazi ale právě kampaň proti AKP přispěla k tomu, že ji teď část lidí vnímá jako utlačovanou, a naopak se rozhodli ji podpořit.
Erdogan, jehož strana prosazuje ekonomické reformy a usiluje o vstup do Evropské unie, se také může opřít o silný ekonomický růst a vysoké zahraniční investice, kterým se země za jeho vlády těší. Pro to, aby přitáhl i středové voliče, vyhnal ze strany nejvíce konzervativní islamisty a zvýšil počet žen na kandidátkách.
Sekulární opozice však tvrdí, že pokud AKP ovládne vládu i prezidentský post, ohrozí podstatu turecké republiky. Do parlamentu by se kromě kemalistické levice mohla dostat i extrémně pravicová Národní nacionalistická strana, která se otevřeně staví proti vstupu do EU a stejně jako armáda volá po ozbrojeném zásahu proti Kurdům na severu Iráku. Její preference zvýšilo v poslední době násilí na Kurdy obývaném jihovýchodě země.
Volby ale vše nevyřeší: „Než se vztahy mezi armádou a politiky dostanou tam, kde by měly být, může to trvat tři až pět let,“ řekl agentuře AFP analytik Ihsan Dagi.
