Život v KLDR se může ještě zhoršit. Země kvůli koronaviru uzavřela hranice s Čínou a Ruskem |
Britská organizace Human Rights Watch publikovala zprávu, ve které popisuje praktiky severokorejského režimu. Založena je na 15 rozhovorech s ženami a muži, kteří strávili čas v místních celách. Mimo to na otázky HRW odpovídalo i osm bývalých vládních úředníků a policistů, kteří mají znalosti severokorejského trestněprávního systému, uvádí HRW ve zprávě.
Všichni zpovídaní uprchli ze země po roce 2011, kdy se dostal k moci současný vůdce Kim Čong-un. Zjištění této zprávy jsou přelomová z toho důvodu, že nikdo předtím ještě praktiky režimu v celách předběžného zadržení podrobně nezkoumal, píše The Guardian.
Právní stát neexistuje
Oficiální severokorejský zákon podle HRW uvádí, že občané mají pravo na spravedlivý proces, při kterém by se neměla brát v potaz přiznání, která vznikla pod nátlakem. Praxe však vypovídá o opaku. Zadržení jsou ve vazbách naprosto bezmocní. Nemají možnost získat právní ochranu, ani si nemají kde stěžovat na praktiky policistů, kteří je doslova mučí.
„Severokorejský systém vyšetřovacích vazeb je despotický, násilný, krutý a ponižující,“ řekl Brad Adams, ředitel asijské pobočky HRW. „Severokorejci žijí v neustálém strachu, aby je nezadrželi. Oficiální postupy se většinou ignorují, nectí se presumpce neviny a jediný způsob, jak se dostat z vazby, je skrz úplatky a konexe,” dodal Adams.
Zatčení jsou okamžitě převezeni do vyšetřovací vazby. Ta vypadá tak, že zadržení se mačkají ve stísněné, nehygienické cele a jsou nuceni se přiznat, jinak nedostanou jídlo a strážníci je budou dále mučit. „Zadržené doslova nechají vyhladovět, většinou potom jejich rodiny podplatí dozorce a donesou jim nějaké jídlo,” řekl Phil Robertson, ředitel HRW.
Nelidské zacházení
Ve vazbě zadržení nemají jídlo, oblečení, vodu, čistý záchod a nemohou se ani umýt či vyspat. Podezřelí jsou soustavně mučeni a fyzicky trestáni. „Podle regulací by zde nemělo docházet k žádnému násilí, ale při vyšetřování potřebujeme doznání,” řekl bývalý policejní strážník. „Musíte je praštit, abyste z nich přiznání dostali,” dodal.
Bývalí zadržení v rozhovorech uvedli, že museli klečet na studené zemi 16 hodin denně a sebemenší pohyb vedl k trestu. Tresty měly podobu například úderů pěstí, trubkami či páskem. Častá praktika bylo i to, že dozorci nutili zadržené uběhnout tisíc okruhů v kuse na ploše několika metrů.
„Když jsem se já či kdokoli jiný pohnul, strážnici mně a často i všem ostatním nakázali, abychom prostrčili skrz mříž na zem ruce, a začali nám po nich šlapat,” říká Park Ji-cheol, bývalý zadržený.
Podle bývalé vězenkyně Yoon Young-cheol se k zadrženým strážníci chovají, jako by byli „méně než zvířata”. Yoon zatknuli v roce 2011, předtím dělala 30 let vládní úřednici. Uvedla, že ji policie odvezla bez toho, aniž by jí řekla, o co jde. Strážníci ji během noci opakovaně zmlátili a to ještě předtím, než ji vůbec vyslechli. Následně byla obviněná ze špionáže.
„Mlátili mě asi 30 minut, kopali mě botami a tloukli pěstmi všude po těle,” uvedla Yoon. Ze špionáže usvědčena nebyla, ale kvůli pašování strávila pět let v pracovním táboře, kde je situace ještě horší než ve vyšetřovacích vazbách, píše The Guardian.
Neumím si představit, že by v KLDR vládla žena, říká koreanistka. Sourozenci vůdců končí špatně |
Další zadržení nahlásili mimo jiné i sexuální zneužívání. Například Kim Sun-young, bývalá obchodnice, která ze Severní Koreje utekla před pěti lety, řekla, že byla v cele znásilněna samotným vyšetřovatelem, sexuálně ji napadali i policisté.
„Lidé mají opravdu dobrý důvod bát se zatčení a vazby v Severní Koreji,” hodnotí Robertson. Ti, kteří nemají peníze či politické vazby, skončí po zadržení ve vězení či v pracovních táborech.
HRW vyzývá vládu Severní Koreje, aby veřejně tyto praktiky přiznala a „okamžitě ukončila týrání, kruté a nehumánní zacházení se zadrženými osobami.”
Ve zprávě také naléhá na světové mocnosti a mezinárodní organizace, aby vytvářely soustavný tlak na zločinný režim. OSN obvinilo Severní Koreu ze systematického a velice rozšířeného porušovaní lidských práv, a to včetně mučení, trestů smrti bez soudů a užívání „gulagů” pro politické vězně.