Je to nová atrakce Caracasu. Vánoční výzdoba, která visí nad zdejší městskou řekou známou jako Guaire ve čtvrti Las Mercedes, láká davy caraceńos. Ti často k místu přijíždějí svátečně oblečeni se svými mobilními telefony s cílem pořídit si selfie. Někteří dorazí i s lahví rumu a s chutí si u zářících světel zatancovat. Tato „nová promenáda“ ale u řady obyvatel metropole vyvolává posměch a cynický údiv. Světla jsou totiž zavěšena nad řekou, jež je stokou města. Hnědé, kalné vody jsou plné odpadu a kanál silně zapáchá. Promenáda má navíc jen zhruba nějakých 300 metrů. Přesto tu každý večer zastavují desítky aut, z nichž vystupují celé rodiny, aby se vánoční výzdobou, která tu loni nebyla, pokochaly.
  |
„Potřebujeme takříkajíc nasytit naše duše,“ řekla mi v předvečer Štědrého dne Rosa Hernandéz, která k místu přijela se svým mužem a dvěma malými dětmi. Tak jako většina si stoupla těsně k zídce, jež odděluje chodník od kanálu, a udělala si „vánoční selfie“.
Zhruba 50letá Rosa přiznala, že s rodinou přijeli ze čtvrtě Cafetal, vzdálené od Las Mercedes zhruba 20 minut jízdy autem. „Chtěli jsme využít toho, že se můžeme klidně i v noci projít v záři krásných vánočních světel. Loni byl Caracas depresivní a temný,“ sdělila Rosa oblečená do světle hnědého kostýmu a vysokých podpatků.
Někteří experti upozorňují na to, že tyto „výlety“ ke Guaire jsou pro mnohé únikem. „Řada Venezuelanů dnes hledá jakýkoliv prostor, kde by se cítili normálně,“ řekla mi ve své ordinaci fyzioterapeutka Alida Dominguéz. Dodala, že pro lidi ze Západu je běžné jít se v noci projít městem a dát si třeba někde skleničku vína. „My ale takovou možnost již léta neměli. I proto ona světla v Las Mercedes přitahují tolik lidí. Zde mají pocit, že i oni mohou strávit večer v ulicích,“ pokračovala doktorka Dominguéz.
Neurochirurg Edgar Sotillo rovněž hovoří o snaze žít „normálním životem“, a to i přesto, že se třeba jedná o iluzi pohody a klidu vánočních svátků, kterou dopřává 300metrový osvětlený úsek.
Venezuela: z ráje do pekla. Mladí utíkají před chudobou, nemocemi a násilím |
Sotillo jednou týdně obchází několik svých pacientů, které navštěvuje přímo v jejich bytech. Jak říká, často se jedná jen o přátelskou konverzaci, jež především starším lidem dnes ve Venezuele citelně chybí. Venezuela totiž od roku 2015 zažívá exodus. Podle dat OSN z Venezuely v posledních čtyřech letech emigrovalo téměř 5 milionů lidí. Ze země především odcházejí lidé produktivního věku a nechávají zde starší generaci.
Sotillo skrze svůj účet WhatsApp rozesílá svým „klientům“ povzbudivé zprávy, motivační texty či anekdoty. „Řada mých pacientů se nechává ovládat negativními pocity beznaděje, hněvu, frustrace a úzkosti. Jejich nalomené duševní zdraví se tak odráží v pomalé fyzické léčbě,“ podotýká lékař.
Naděje opozice se nenaplnily
Doktor Sotillo upozorňuje na pocity deprese, jež přináší konec letošního roku. Pro mnohé přitom rok 2019 začal ve víru opojného nadšení. Na politické scéně se objevil nový opoziční lídr Juan Guaidó, který se odvážil k čemusi nevídanému: prohlásil se za prozatímního prezidenta s tím, že socialistický vůdce Nicolás Maduro prezidentskou funkci uzurpuje.
Venezuela slaví Vánoce o měsíc dříve kvůli revoltám. Madurovi ale konec izolace zkomplikovala Bolívie |
Guaidó slíbil Madurův režim odstranit během několika málo týdnů. Dnes téměř rok poté je Guaidóva revolta pravděpodobně poražena a Nicolás Maduro oslavuje. Například letos odstartoval počátek vánočních svátků již 1. listopadu a na rozdíl od minulých Vánoc dopřál Venezuelanům, kteří odebírají vládní potravinou pomoc ve formě krabic Clap, dodávku pečených vepřových kýt známých jako pernil. Vláda zmražené kýty rozvezla zhruba 6 milionům lidí, kteří jsou součástí programu Clap. Většinou se jedná o stoupence Madura a jeho režimu. Loni dodávku kýt podle Madura sabotovalo Portugalsko. Socialistický vůdce na státních televizích láteřil a obviňoval Lisabon z toho, že i přes jím zaslané peníze Portugalci do Venezuely nedodali dvě „gigantické“ lodě, jež měly být kýtami naloženy. Portugalská vláda Madurova tvrzení odmítla.
Venezuelané, kteří neodebírají Clap (v krabici má být na 27 produktů od mouky, oleje až po těstoviny a rajčatovou omáčku), říkají, že jim nezbývá nic jiného než být realisty. Musí se snažit žít co nejpestřeji, a to i přesto, že nemají peníze a musí si tak odepřít řadu zálib.
„Tak ráda jsem si dávala k obědu pivo. To dnes ale stojí půl dolaru a moje penze činí dolary tři,“ postěžovala si mi 70letá Maydelis Romero, která v ordinaci doktorky Dominguéz čekala na svou rehabilitaci. Maydelis, která trpí artritidou páteře, se ale přesto snaží alespoň scházet se svými sousedkami a učí je vyšívat. Do těchto kroužků dochází i přes fakt, že v jejím domě často nefunguje výtah a ona tak musí do svého bytu ve čtvrtém patře po schodech.
„Odmítám být ale zavřená celé dny doma. Mám už dost toho být rukojmím ve svém vlastním bytě,“ řekla. Během svátků Maydelis rovněž plánovala cestu za „světly Las Mercedes“.
