130 let

Francoise Bayrou. | foto: AFP

„Vyhrajeme, Bayrou je nejlepší“

Svět
  •   9:58
PAŘÍŽ - Kandidát na francouzského prezidenta Francoise Bayrou přilákal na pařížský mítink o polovinu lidí víc než Ségolene Royalová.

Sportovní hala Bercy se před středečním mítinkem Francoise Bayroua zahalila do oranžové. Jako by zde nebyl mítink prezidentského kandidáta, ale spíše fotbalový zápas nizozemské reprezentace. Před halou vyhrávala dechovka a pomalu přicházeli lidé, z nichž mnozí měli oranžová trička na podporu Bayrouovy kampaně. Stejně vypadala i atmosféra uvnitř: 15 tisíc diváků se bavilo, hledištěm zaplněné haly probíhaly mexické vlny a „kotel“ mávající oranžovými vlajkami a šálami skandoval Bayourovo jméno. „Tolik lidí jsem tu nečekala, na Ségolene Royalovou přišlo v Paříži jen 10 tisíc,“ diví se jedna novinářka.

 Diváky neodradil ani fakt, že politik dorazil s více než hodinovým zpožděním. Na pódiu mezitím asi padesátka mladých členů strany publikum rozehřívala, z reproduktorů hrály písničky Simple Minds a když se chvílemi ozval nespokojený pískot, okamžitě ho přehlušil potlesk a skandování kotle. Asi ve čtvrt na devět večer se konečně objevil muž, kvůli němuž sem všichni přišli – 55letý šéf centristického Svazu pro francouzskou demokracii (UDF) Francois Bayrou. Politik si zvolil cestu, při níž musel projít k pódiu celým sálem, aby tak stihl pozdravit a podat ruku co největšímu počtu příznivců.

 „Merci Paris, merci la France,“ začal za frenetického potlesku projev, který mohli lidé v zadních řadách sledovat i na obří obrazovce zavěšené na stropu haly. „Kdybych mohl, každému z vás bych se podíval do očí. Je totiž jisté, že každý z vás miluje Francii,“ pokračoval Bayrou. Poté se dostal k tématu, s nímž vyrazil do voleb. Nespokojenost lidí s vládou dvou stran, s Francií plnou dluhů, deficitů a čtyřmi miliony nezaměstnaných. „Taková Francie nám nevyhovuje, proto jsme se rozhodli ji změnit,“ hřímal politik a hala se otřásala, jako kdyby v ní padl světový rekord.

 V první a hlavní části svého skoro hodinového projevu se Bayrou věnuje hlavně ekonomickým tématům. Nezapomene přitom citovat předchozí výroky svého soupeře Nicolase Sarkozyho a socialisty Lionela Jospina. První z nich ho označil za levičáka, druhý ho naopak řadí k pravici. „Mám v sobě trochu levice, trochu pravice i trochu středu,“ ironizuje Bayrou.

 Bývalý učitel mluví dlouho o potřebě vzdělání a o reformě univerzit. Vzdělání je podle něj jediným „pojištěním“ proti dopadům globalizace. „Mluvit sice umí, takovéhle ekonomické recepty tu ale máme už dvacet let,“ říká po skončení mítinku asi 25letý Jean-Christophe, který sem přišel jen doprovodit maminku. Sám se chystá volit Royalovou kvůli důrazu na životní prostředí.

V jednu chvíli projev přeruší hysterický křik ženy stojící asi dvacet metrů od pódia. „Děkuji paní, děkuji vám za podporu,“ směje se Bayrou a s přesvědčivými gesty pokračuje v projevu. Cituje v něm Aragonovu báseň věnovanou obětem francouzského odboje za druhé světové války.

Smíření s Evropou

Poté začne vytvářet rýmy svého vlastního programu – ke slovu France tak přidává „croissance“ (francouzsky ekonomický růst). Přichází čas i na zahraniční politiku a Evropskou unii. Bayrou zmiňuje svou hrdost na Chirakovo odmítání války v Iráku, potřebu kratší a srozumitelnější euroústavy i společné diplomacie EU. Po francouzském „ne“ v referendu o ústavě chce Bayrou Francouze „smířit s Evropou“. Poslední Bayrouův rým je symbolický – k France přiřazuje slovo „espérance“ (naděje). Následuje obrovský potlesk, hala bouří a patnáct tisíc lidí vstává, aby si spolu se svým politickým favoritem zazpívalo Marseillaisu. „Vyhrajeme, on je nejlepší,“ říká nadšeně třicetiletý Guillaume, který přijel na mítink až z Rouenu. V půl jedenácté začíná být chladno, a proto si cestou k autobusu natahuje přes oranžové tričko džínovou bundu.

Autor: Milan Rokos