Právě sám princ Charles v pondělí summit zahájí úvodní řečí. Tu měla původně pronést jeho matka královna Alžběta II., ale kvůli špatnému zdravotnímu stavu nakonec musela svou účast odřeknout. Pro Charlese, známého svými environmentálními aktivitami, to nebude úplná premiéra. Podobně totiž před šesti lety zahájil summit COP21 v Paříži, ze kterého vzešla známá Pařížská dohoda.
Své naděje na zásadní průlom v klimatické politice vyjádřil také papež František. Šéf Vatikánu vyzval světové lídry k „radikálním“ opatřením, která nabídnou „konkrétní naději budoucím generacím“. Jednalo se o dosud nejsilnější prohlášení pontifika na toto téma.
Chceme udržet oteplování pod kritickou hranicí, slíbili v Římě lídři zemí G20 |
Summit ve Skotsku oficiálně začal v neděli. Teprve v pondělí však dorazí většina světových lídrů jako americký prezident Joe Biden či francouzský prezident Emmanuel Macron. Ti ještě v neděli jednali v Římě v rámci setkání největších ekonomik G20.
Většina témat, která budou lídři v příštích dvou dnech projednávat, jsou předmětem diskusí už několik desetiletí. Týká se to například pomoci vyspělých států snižovat emise v chudších zemích. Jedním z prostředků by mohly být takzvané uhlíkové kredity, kterými by bohatší ekonomiky platily státům s deštnými pralesy (Brazílie, Gabon) za jejich ochranu. Další otázkou je, jak se adaptovat na vzrůstající teploty. Ať už totiž dojde k jakémukoli závazku na poli emisí, teploty jistojistě budou stoupat – v tom nejlepším scénáři o 1,5, v tom nejčernějším o 2,7 stupně Celsia ve srovnání s předindustriální érou.
Bez účasti Číny a Ruska
Podle kritiků však bude mít Glasgow minimální praktický dopad. Předně proto, že konference se nezúčastní Čína ani Rusko. První jmenovaný stát je přitom s 26 procenty emisí zdaleka největší světový znečišťovatel.
  |
V předvečer summitu navíc Peking vydal prohlášení, ve kterém se k „uhlíkové neutralitě“ přihlásil až od roku 2060. Do té doby budou naopak čínské emise růst a vrcholu dosáhnou někdy před rokem 2030. Uhlí se v říši středu nadále spaluje, a jsou dokonce budovány nové uhelné elektrárny.
Druhý největší znečišťovatel – Spojené státy – se sice na poli klimatu vehementně angažuje, dosud však především rétoricky. První, co americký prezident Joe Biden udělal po svém nástupu do funkce, bylo znovupodepsání klimatické Pařížské dohody, od které odstoupil jeho předchůdce Donald Trump. Ze své „zelené“ agendy však Biden dosud neprosadil jedinou věc.
Teprve příští týden budou členové Kongresu hlasovat o rozpočtu na příští rok, který má na klimatickou změnu vyčlenit 555 miliard dolarů (12,3 bilionu korun). Ty chce Bidenova administrativa vybrat mimo jiné prostřednictvím tzv. methanového poplatku neboli emisní povolenky na těžbu ropy.
Osud Bidenova rozpočtu je však stále nejistý, poněvadž mu svůj hlas dosud nepřislíbili zdaleka ani všichni demokraté. Výhrady se objevují na obou stranách politického spektra – jednak u středových senátorů Joea Manchina a Kyrsten Sinemaové, jednak u krajně levicových poslanců, jako je Alexandra Ocasio-Cortezová a její spojenci.
Energetická krize vs. zelená agenda. Bidenova politika projde velkou zkouškou |
Ve světle těchto faktů nazvali komentátoři deníku The Wall Street Journal COP26 „klimatickou tlachárnou“. Na světových lídrech bude v následujících dnech, aby prokázali opak.
Jediným, kdo doposud představil alespoň harmonogram svých klimatických cílů, zůstává Evropa. Evropská unie představila svou „Zelenou dohodu“, kterou chce dosáhnout uhlíkové neutrality do roku 2050. Ani Brusel však nemá jasno, jak přesně toho dosáhne. Zásadní rozdíly mezi státy sedmadvacítky dosud panují například na poli jádra. Zatímco státy jako Česká republika či Francie jsou pro uznání jádra jako čistého zdroje energie, Německo a další země jsou zásadně proti.
Také Británie představila konkrétnější podobu svých zelených cílů. Zemi nepochybně pomáhá, že „zelené politice“ jsou plně oddáni jak vládní konzervativci, tak opoziční labouristé.
