Vylepovat fotky vrahů je spíše problém media
Kdejaký šílenec bude ve vraždění pokračovat, konečně i pro nýmanda obsah života, cíl, úkol, smysl. Zřejmě pozůstalí a poškození jsou jen materiál, úcta k nim, k jejich bolesti, k jejich truchlení netřeba. To jako Židům nastrkovat hitlera, naštěstí už je stát, kde to už konečně neprojde. Kdyby ten stát nezasáhl, kdokoliv z mužů věrný své cti to napraví. Ne tak my a komunistické urážky, soc dem zhýralost a prezidenta Zemana hnusárny přiměřené osoibě zvrhlé. Media musí konkurovat a s masem obchodovat, hranice jsou na každém osobně, potkal jsem v životě řadu suverénů, potkal jsem je i nad hrobem jejich synů, s jejich dcerou co měla aids., nebo jen fetovala ležíc fialová v kanále. Příběhy jsou složitější, tak i americký optimismus hledá korekce. Nelze vzít polovině lidí řidičáky, nelze uvěznit víc než 15 % populace, nelze muže odzbrojit. Lze mít postřeh. Možná začít výukou šermu, místo amerických televizních sportovních divadýlek. V šermu i pokru musíte periferním viděním vidět neviditelné, jinak máte funus vy, a ne protivník. Zmíněný stát, co se stará úspěšně o bezpečí své populace, změnil zadání policii, ne nohy, ale lebky útočníků jsou cíle. Minulý týden jeden tasil pozdě, zanechal vdovu a sirotky. I v dobrém státě je riskantní cítit se dobře. Lépe si hlídat záda a tu periferii, možná modlitba jitří vnímavost.