Konkurenceschopnost a hodnocení vědy
Obecně bych chtěl zopakovat, že pokud naše technické a přírodovědné vysoké školy nebudou produkovat absolventy schopné běžné odborné komunikace v angličtině, o nějaké konkurenceschopnosti můžeme jen snít. Možná, jak se mezi mými spolužáky říkávalo, můžeme si o tom zatančit. Řešení tohoto problému by se měli věnovat všichni, kdo k tomu mohou přispět. Což jsme všichni věděli už v roce 1989 a situace se od té doby nezlepšila. Možná si můžeme namlouvat, že jsme ještě nepadli na úplné dno ... zvláště, když jsme byli urychlování padání osobně účastni a ne tak úplně si chceme přiznat vlastní pochybení. Problém hodnocení vědy, který řešíme, je celosvětový - vz odkaz va Nature
http://www.nature.com/news/we-must-be-open-about-our-mistakes-1.11353 Jedná; se v zásadě o dost hlubokou epistemologickou krizi, viz například jiný odkaz
http://www.nature.com/news/sometimes-science-must-give-way-to-religion-1.11244. V principu jde o to, nakolik je věda vědou a nakolik vírou - například v moudrost anonymního hodnotitele v časopisu. Spoustu věcí si dnes na svém počítači, i doma experimentálně, může zkusit leckterý amatér - ve smyslu nikoliv doktorand a vyšší vědecký pomazanec - a ono to někdy jde a často nejde.Prvním krokem je hodnocení neanonymní, zcela otevřené včetně všech materiálů, déletrvající a na místě. Pokud takové hodnocení přinese danému týmu dlouhodobé (minimálně pětileté ale spíše delší) financování bez nutnosti žádat o další granty a s minimálními administrativními požadavky (a to jde, třeba ve Skandinávii) pak se tím ve skutečnosti zásadně ušetří. (Tím myslím, že je do neefektivity třeba kromě nákladů na grantové soutěže a administrativy hodnocení započíst všechny osobní náklady za práci mimo vědu, neefektivitu vynaložení prostředků, které je třeba "do konce roku utratit" a " čerpat v plánované struktuře" atd. Také, například, ztrátu kontinuity znalostí i technik, které se předávají osobním kontaktem apod.. )