Kdybychom měli veřejný zájem definovat tím, co chce celá veřejnost, k závěru bychom se nedobrali. Stačí se podívat na web, jak veřejnost hodnotí Libora Michálka, úředníka, jenž poskytl k publikaci své „partyzánské“ nahrávky: pro jedny konal ve veřejném zájmu (proti korupci), pro druhé veřejný zájem (policejní vyšetřování, ochranu osobnosti) poškodil. I proto je dobře, že vláda schválila novelu zákona, která veřejný zájem zohledňuje.
Michálkův případ navozuje pocit, že veřejný zájem a ochrana soukromí musí být v rozporu. Vláda dokazuje opak. Novela „náhubkového zákona“ umožní citovat odposlechy. Kdy? Když informovat o případech, kdy se proviní veřejný funkcionář, je ve veřejném zájmu, tvrdí ministerstvo spravedlnosti. Je na tom něco nepochopitelného? Neshodneli se na věci veřejnost, ať ji upřesní zákon. Tam, kde je to ve veřejném zájmu, publikujme i odposlechy. A tam, kde jde o zájem výsostně soukromý, říká zas novela trestního řádu, posilme ochranu práv obětí. Třeba znásilněných žen, které se už nebudou muset o náhradu újmy handrkovat v civilní při. Zaplaťpánbůh, že se tato vláda dokáže shodnout na rozumné a užitečné věci.
