.......
Docela nerad bych, aby se problémy několika center přenesly na všechny infrastruktury. Ty, které už dostavěly, mají mnohdy i téměř splněné monitorovací indikátory a mohou již "jenom" dělat to, co přislíbily v rámci národního programu udržitelnosti. Ten si stát nastavil sám, viz:
http://www.msmt.cz/vyzkum-a-vyvoj/narodni-program-udrzitelnosti-i-1 NPU I_2_VS_zadávací dokumentace.pdf str. 21 a další. Jejich rozumnost nechť posoudí laskavý čtenář sám.Dobře definovaná a řízená centra navíc řadu těchto kritérií splňují již na začátku řešení programu NPU, do značné míry je totiž MŠMT podporovalo předchozími výzvami v programu VpK a poslední výzvou 2.1 z programu VaVpI. Navíc, stejně tak, rozumné instituce si si provozní náklady centra nastavily tak, aby je s rozumnou pravděpodobností pokryla i bez NPU (o němž se nic nevědělo) - z kombinace RVO, grantů, případného výdělku z praxe a příspěvku na činnost vysokých škol. Takže v některých centrech, protože budou mít velmi podstatnou část činnosti pokrytu financemi institucionálního charakteru, bude velmi zajímavá tvůrčí svoboda. Pokud jde o granty, musí se, protože je to kritériem NPU, a díky slušné průběžné finanční základně také mohou, soustředit na mezinárodní granty. Dále v dokončených centrech probíhá standardní mezinárodní peer review s návštěvou na místě. Moc si nedovedu představit, co pro jejich úspěch ještě udělat. Na začátku jsme předpokládali, že některá centra kritéria NPU nakonec nesplní a dotace jim bude krácena. Ale teď to vypadá, že to tak vůbec dopadnout nemusí, že to zvládnou, protože mají radost z možnosti se chovat tak jak vždycky chtěli a cítí, že je dobře.Riziko spočívá v tom, že se ukáže, že některá ta největší centra byla právě ta nikoliv dobře řízená. A ta si mohou politicky vykřičet "přerozdělení" financí, jelikož se vždy dá hlasitě zdůvodňovat, proč jsou významnější a proč více trpěla.