Opět léčení důsledků?

Kvóty tyto i jiné podobné řešení jsou nepopiratelně lékem, který má léčit neblahé důsledky. Ovšem právě to je jednou z věcí, které mi na tom nejvíce vadí. Nemám nic proti ženám ani proti vyššímu jejich zastoupení v politice či ve vedení firem. Avšak proč neléčíme raději příčiny problému, domníváme-li se, že tu nějaký je? Soudím, že odpověď je jednoduchá. Je to totiž obtížnější a hůře uchopitelné, jakýsi "holub na střeše". Domnívám se, že bychom měli začít u sebe a svých potomků a lidí okolo, pro něž můžeme být dobrým příkladem v tom, jak projevovat ostatním úctu bez ohledu na to, jsou-li to muži/ženy nebo příslušníci jakkoliv jinak vyčleněných skupin. Máme jakousi potřebu si vydělit nějaké skupiny, v rámci nich se vymezit a pak rozlišovat mezi "my" a "oni". A v ledasčem je to dělení opodstatněné. Mezi muži a ženami skutečně jsou rozdíly. A je chybou předstírat, že nejsou. Stejnou chybou je těmto rozdílům, přikládat nepřiměřeně velkou váhu. Přijde mi, že se genderové ideologie dopouštějí obou těchto chyb. Ano, diskriminace tu je, byla a vždycky bude. Ovšem to vyplývá z podstaty lidství, z primitivních sklonů člověka vymezit se proti ostatním, identifikovat se s něčím a neustále si dokazovat, že "ta moje skupina" je něco víc než "ta druhá". Proti tomu je třeba bojovat, ale ne směrnicemi a zákazy, ale zdravým rozumem, moudrostí a morálními zásadami. Směrnicemi to totiž nelze. Nelze někomu nařídit, aby byl slušný. Možná navenek, ale myslet si stejně bude své a projeví to někde jinde. Já se snažím spolupracovat s těmi, s nimiž si rozumím, kteří něco dovedou a mají elán, vědomosti, dobrou povahu atd. Nerozlišuji u toho, zda jde o ženy nebo muže, znám mnoho těch i těch a mezi nimi spolupracovníky a kamarády dobré i špatné. Nevšiml jsem si žádné zákonitosti mezi tím, jací ti lidé jsou a jestli jsou to muži nebo ženy. Tento postoj považuju za správný a myslím, že spousta žen s nimiž jsem měl tu čest, může potvrdit, že je nijak nepřehlížím ani s nimi nejednám hůř než s muži. Žel mám dojem, že jsem i přesto ideologicky ve sporu s genderovou ideologií a feminismem. To samé platí i o jiných menšinách a diskriminacích, ať už národnostních/rasových nebo náboženských či podle sexuální orientace. ---Dodávám, že je-li postavení žen ve společnosti západní civilizace něčím horší, má na tom lví podíl marketing/reklama, v níž je žena velmi často objektem pro přilákání pozornosti k čemukoliv. V reklamě na spodní prádlo se nebudu divit, uvidím-li tam spoře oděnou ženu. Je-li ale lákadlem i v reklamě na sekačky, auta, telefony a elektroniku, zájezdy, žel už i hudební nástroje, v neposlední řadě i politické strany (VV a jejich kalendáře), pak se nám tato role žen jako objektů v nezanedbatelné míře vrývá do podvědomí. Soutěže Miss i popové zpěvačky nás ubezpečují, že hlavní ženskou devizou je krása. Budiž, je devizou, ale jak blízko je zde k tomu, že krásu budeme považovat za jedinou ženskou devizu... Zní to mírně absurdně, ale cítím tuto ideologii ve světě reklam velmi silně... (souhlas s Davidem N)