Většina přátel k nám chodí na večeři, a všichni se již dopředu dožadují thajského curry. No jo, no, pořád jsme se kolem dokola chlubili, jak jsme si v Kanchanaburi vystřihli kurz vaření thajských pochoutek a už se to s námi táhne...
Praktický kurz nám odhalil celou řadu „tajných“ fíglů. Nejprve jsme vařili polévku Tom kha ká (kdybych se jmenoval Tomáš, asi bych to vnímal jako potupu). Kuchařka nám nejdřív krok za krokem popsala celý postup, pak jídlo sama uvařila a nechala kolovat. Úžasné! Doslova a do písmene tři michelinské mňam mňam mňam! Pak jsme každý přistoupili k woku (ano, v něm se vaří i polévky) a pustili se do díla. Za pár minut bylo hotovo a výsledek byl jen o fous slabší. Tedy mňam mňam.
Hned potom jsme si vyzkoušeli slavné thajské nudle pad thai, které patří k největším klenotům světové kuchyně a kdyby UNESCO začalo vedle architektonických památek hodnotit i jídlo, určitě by se umístily hned v první desítce. Na první pohled vypadají jednoduše, ale jak už to tak bývá, jejich příprava je poněkud náročná (tu se rozvaří, tu zas připálí, ostatně naší kolegyni Kanaďance se podařilo pánev pěkně začernit...).
A pak už přišel vrchol našeho kuchtění v podobě výtečného curry, které patřilo k tomu nejlepšímu, co jsem v Thajsku kdy jedl. Chcete znát jeho tajemství? Rád ho prozradím.
Jak na to
Rozhodující je správný postup. Většina lidí udělá zásadní chybu hned na začátku. Vedou je k tomu mylné návody: prý smažte curry pastu na oleji. Není divu, že se jim začne okamžitě připalovat. Přitom stačí všechno jen trochu otočit.
Takže: Ve woku přiveďte k varu 300 mililitrů kokosového mléka z plechovky, pak snižte plamen, přidejte dvě až tři lžíce červené curry pasty a pořádně ji rozmíchejte. Přidejte kuřecí kostku, lžíci třtinového cukru (stačí i normální) a dvě lžíce rybí omáčky (ta se používá místo soli). Znovu rozmíchejte, přidejte na malé kousky nakrájená kuřecí prsíčka (výtečné jsou také krevety) a po chvíli i kousky nakrájené zeleniny (mrkev, baby kukuřice, chřest, zelené fazolky). Přilijte 300 mililitrů kokosového mléka a 200 mililitrů vody a zvyšte oheň naplno.
Zhruba za tři minuty (až se část tekutiny vyvaří) ochutnejte a podle chuti můžete doladit na škále sladko-slano-pálivé (cukr, rybí omáčka, sušené chilli).
Pak oheň vypněte a přidejte chilli papričku (stačí klidně i jedna) a čerstvé listy sladké bazalky, která je sladší než ta naše. Ale pozor, ty se přidávají až po tepelné úpravě, aby zůstaly svěží a aromatické (čerstvé koření na thajská jídla včetně uvedené zeleniny je možné sehnat v Tesku či v Makru).
Voňavé, kouřící a krásně barevné jídlo servíruji na stůl ve velké míse, z níž si každý podle chuti nabírá. Ester to již několik let komentuje stále stejnou větou: „Ježiš, to je zase pálivý,“ a dožaduje se dvojnásobné porce rýže. A i když se jí snažím vysvětlit, že thajské jídlo musí být pálivé, neboť je to jeho přirozenost, volá po návratu k italské kuchyni.
Při poslední přípravě curry jsem se konečně nechal obměkčit a slíbil jí, že příští návštěvě budu servírovat pastu. Ale už jsem jí zatajil, že půjde o Penne al arabiata, jejichž nedílnou součástí je notná dávka chilli. To zas bude křiku...
Praktický kurz nám odhalil celou řadu „tajných“ fíglů. Nejprve jsme vařili polévku Tom kha ká (kdybych se jmenoval Tomáš, asi bych to vnímal jako potupu). Kuchařka nám nejdřív krok za krokem popsala celý postup, pak jídlo sama uvařila a nechala kolovat. Úžasné! Doslova a do písmene tři michelinské mňam mňam mňam! Pak jsme každý přistoupili k woku (ano, v něm se vaří i polévky) a pustili se do díla. Za pár minut bylo hotovo a výsledek byl jen o fous slabší. Tedy mňam mňam.
Hned potom jsme si vyzkoušeli slavné thajské nudle pad thai, které patří k největším klenotům světové kuchyně a kdyby UNESCO začalo vedle architektonických památek hodnotit i jídlo, určitě by se umístily hned v první desítce. Na první pohled vypadají jednoduše, ale jak už to tak bývá, jejich příprava je poněkud náročná (tu se rozvaří, tu zas připálí, ostatně naší kolegyni Kanaďance se podařilo pánev pěkně začernit...).
A pak už přišel vrchol našeho kuchtění v podobě výtečného curry, které patřilo k tomu nejlepšímu, co jsem v Thajsku kdy jedl. Chcete znát jeho tajemství? Rád ho prozradím.
Jak na to
Rozhodující je správný postup. Většina lidí udělá zásadní chybu hned na začátku. Vedou je k tomu mylné návody: prý smažte curry pastu na oleji. Není divu, že se jim začne okamžitě připalovat. Přitom stačí všechno jen trochu otočit.
Takže: Ve woku přiveďte k varu 300 mililitrů kokosového mléka z plechovky, pak snižte plamen, přidejte dvě až tři lžíce červené curry pasty a pořádně ji rozmíchejte. Přidejte kuřecí kostku, lžíci třtinového cukru (stačí i normální) a dvě lžíce rybí omáčky (ta se používá místo soli). Znovu rozmíchejte, přidejte na malé kousky nakrájená kuřecí prsíčka (výtečné jsou také krevety) a po chvíli i kousky nakrájené zeleniny (mrkev, baby kukuřice, chřest, zelené fazolky). Přilijte 300 mililitrů kokosového mléka a 200 mililitrů vody a zvyšte oheň naplno.
Zhruba za tři minuty (až se část tekutiny vyvaří) ochutnejte a podle chuti můžete doladit na škále sladko-slano-pálivé (cukr, rybí omáčka, sušené chilli).
Pak oheň vypněte a přidejte chilli papričku (stačí klidně i jedna) a čerstvé listy sladké bazalky, která je sladší než ta naše. Ale pozor, ty se přidávají až po tepelné úpravě, aby zůstaly svěží a aromatické (čerstvé koření na thajská jídla včetně uvedené zeleniny je možné sehnat v Tesku či v Makru).
Voňavé, kouřící a krásně barevné jídlo servíruji na stůl ve velké míse, z níž si každý podle chuti nabírá. Ester to již několik let komentuje stále stejnou větou: „Ježiš, to je zase pálivý,“ a dožaduje se dvojnásobné porce rýže. A i když se jí snažím vysvětlit, že thajské jídlo musí být pálivé, neboť je to jeho přirozenost, volá po návratu k italské kuchyni.
Při poslední přípravě curry jsem se konečně nechal obměkčit a slíbil jí, že příští návštěvě budu servírovat pastu. Ale už jsem jí zatajil, že půjde o Penne al arabiata, jejichž nedílnou součástí je notná dávka chilli. To zas bude křiku...
