Pojďme se na tuto zajímavou enklávu, jejíž kouzlo zachycuje již Woody Allen ve svém slavném filmu Manhattan, podívat blíže. Chelsea byla původně malou rezidenční čtvrtí s irskými emigranty. Jméno získala dle londýnského sídla Sira Thomase Morea. Podél břehů řeky Hudsonu se začaly ve druhé polovině devatenáctého století stavět skladiště, doky, jatky, továrny a železniční trati. S tím souvisela i výstavba bytů pro dělníky.
Park jako turistická atrakce
Průmyslové areály, takzvané brownfields, jsou tu dodnes a poté, co zanikla jejich původní funkce, nabízejí nespočet možností na nové využití. Když byla v roce 1969 zrušena visutá železniční trať vedoucí podél břehů Hudsonu a místo ní zřízen na tělese dráhy dnes mimořádně populární park, získala Chelsea prvotřídní atrakci.
Jedna z dominant newyorské čtvrti Chelsea: obří skladiště a kanceláře firmy Starrett-Lehigh z počátku 30. let.
V dolní části ostrova Manhattan moc zeleně nenajdete, menší parky jsou podél vody a na křížení hlavní diagonální osy Broadwaye s jednotlivými avenues. High Lane Elevated Park, dlouhý přes dva kilometry, je úplně jiná kategorie. Ročně ho navštíví na pět milionů turistů. Proplétá se mezi výškovými budovami a z jeho úrovně můžete sledovat čilý ruch pod sebou, pozorovat dominanty města z nezvyklé perspektivy a vstupovat do jednotlivých objektů podél trasy, táhnoucí se od Západní 14. až po 34. ulici.
Architekti tu po etapách vletech 1906-1915 vytvořili zajímavá zákoutí s lavičkami, malými amfiteátry a dětskými hřišti, jsou tu kavárny a bary. Park prostupuje i některými stavbami, např. hotelem Standard (Polshek Architects, 2009), což je taková americká varianta Parkhotelu v Praze. Jsou tu ovšem stromy, keře, traviny, něco jsou ještě původní nálety, něco bylo osazeno nově. Je tu řada výtvarných děl od známých umělců, jako je Ed Rusha, Josh Kline, Charlie Hewitt, Marianne Vitale, ale i díla anonymních autorů, zejména působivá graffiti na štítových zdech bývalých skladišť.
Postupně se High Lane Park stává také přehlídkovým molem řady nových staveb světových hvězd architektury. Najdete tu domy od Franka Owena Gehryho, Jeana Nouvela, Ieoha Minga Peie, nově tu rostou mrakodrapy studia Kohn Pedersen Fox. Dokončuje se budova Whitneyho muzea amerického umění, dílo italského architekta Renza Piana, který se kdysi proslavil pařížským Centre Pompidou. Bude se otevírat v květnu a její architektura se zjevně inspiruje tvorbou ruských konstruktivistů. Na parcele přímo u High Lane Parku se začíná stavět další výstřední dům od Zahy Hadid. Ožívají i skladištní budovy všude kolem, kde se objevují filiálky známých galerií i studia zavedených či začínajících umělců.
Legendární bar Empire Diner, známý z řady filmů i televizních seriálů.
S kolegou Tomášem Bitnarem jsme v jedné z nich navštívili i George Haunera, původem českého architekta, pracujícího nyní pro známé britské studio Sira Nicolase Grimshawa. To si v New Yorku otevřelo filiálku, když získalo ve městě několik důležitých zakázek, zejména nedávno otevřené nádraží Fulton na Dolním Manhattanu v hi-tech stylu. Studio sídlí v horním patře bývalého skladiště, jehož dolní partií vedl původně železniční tunel. Teď v něm vzniká moderní pasáž.
Newyorský Karlín
V okolí High Lane Parku však najdeme i krásné budovy ze starších dob. Jednou z dominant je funkcionalistický palác Starrett-Lehigh Building na 26. ulici z roku 1931 (architekti Cory, Corya Matsui), připomínající obří Veletržní palác v Praze, jen podstatně větší. Rohy budovy jsou ale zaoblené, parapety mezi okenními pásy mají cihlový dezén a celé to připomíná zaoceánský parník, který nějaký obr vytáhl z vody na břeh.
Směrem k Broadwayi zase nepřehlédnete rozlehlý komplex cihlových bytových domů London Terrace (kdysi pro chudé, dnes ovšem luxusní adresa) a konečně je tu ikona amerických filmů - slavný „vagon“ Empire Diner, aerodynamicky tvarovaný bar na rohu 10. avenue a 22. ulice, postavený v roce 1946 firmou Fodero, vyrábějící jídelní vozy. Budete-li mít štěstí, potkáte tam u barového pultu hvězdy filmového plátna Kate Winsletovou, Joshe Brolina či Julii Robertsovou nebo taky Madonnu či Stevena Spielberga.
Konečně je tu i artdecový mrakodrap Verizon Building na 17. ulici. V běžných uličkách dál od řeky pak stojí klasické „brownstony“, nízké řadové domky s předzahrádkami a schodišti vedoucími z chodníku do zvýšeného přízemí. Pod schodišti jsou z obou stran vstupy do suterénních bytů, určených původně pro služebnictvo (jeden takový známe třeba z horroru Čekej do tmy s Audrey Hepburnovou). I ty mají dnes nesmírnou cenu a je snem každého umělce je získat. Chelsea je prostě dobrá adresa. Takový newyorský Karlín...
