Jasne...a to bylo porad - jak vsechno nechali bolsevici zchátrat... Tahle demo-chatra se jim urcite vyrovna!
Kde bere p. Křeček tu jistotu, že nejlepším správcem památek je stát /úředníci/? Když pomineme těch několik význačných o které nestarat se není možné a vidíme na př. ty ruiny, které teď v rámci restitucí vrací, a nejenom ty, tak opak je pravdou. Navíc památkáři mnohdy vyžadují po soukromých vlastnících naprosto nesmyslné a nákladově nesplnitelné způsoby oprav a druhy použitých materiálů a organizování památkové péče vůbec je zmatečné /viz státní a obecní památkáři/.
Pane Zvěřino , my dva žádný památkově chráněný objekt nevlastníme a tak můžeme volat po řádné údržbě takových objektů. Ale kde na to ti majitelé mají brát peníze ? Vedle pár boháčů č i spekulantů jsou majiteli většinou tak zvaně normální lidé. Kdyby byla památková ochrana od středověku tak máme dnes naprosto nefunkční města. Pokrok se přeci nedá zastavit. Chceme žít v moderních městech kde jako třešnička na dortu budou definované a udržované významné památky, ale současný stav počtu památek je předimenzovaný.
je v naší zemi silně předimenzovaná. Chrání se kde co, co ve skutečnosti opravu vevyžaduje, ale ani ve správě státu není na opravy dost peněz. Chtělo by to chránit jen skutečně významné památky. Méně by bylo více a opravy by mohly být kvalitnější.
Názor autora, že majitelé památek je nechávají záměrně spadnout, je zhůvěřilý. Většina restituentů na náročné opravy prostě nemá a stát jim s tím nijak nepomůže.
Přesně tak! Mělo by se opravdu s rozumem specifikovat, co se bude chránit. Ve většině případů se jedná o nesmysly a dupání nožičkou památkářů. Koupit si nemovitost která je chráněná je neštěstí. Pak to vypadá, že se k vám nastěhovali neoblíbení příbuzní. O nákladech nemluvě.
a to platí zejména pro památky. Podívejte se na ty spousty rozpadlých a vykradených zámků, které majitelé po desetiletích soudů konečně dostali v restituci a s láskou o ně pečují. Většina je stále přístupných veřejnosti, ale jaký rozdíl, když vás provází zámecký pán, který sdílí svou rodinnou historii, oproti študákovi, který na státním zámku odemílá našprtaný text.
O vykradených kostelech a klášterech radši vůbec nebudu začínat.
Spíš převládá prakse, že dokud památka chátrá, nikomu to nevadí. Jakmile se začne opravovat je hned kolem spousta chytrých.