28. prosince 2012 12:00 Lidovky.cz > Zprávy > Kultura

Hudba 2012: Rok ve znamení
comebacků a přídavků

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 0Diskuse
Bruce Springsteen a Mick Jagger v prosinci 2012 při společném vystoupení v Prudential Center v Newarku (USA) | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Bruce Springsteen a Mick Jagger v prosinci 2012 při společném vystoupení v Prudential Center v Newarku (USA) | foto: ČTK/AP
Žijící legendy z dob, kdy populární hudba měla své jednoznačné krále, se z velké části podílely na pomyslném soudtracku uplynulého roku.

Posluchače mohlo už zkraje roku příjemně naladit třeba dlouho očekávané studiové album Paula McCartneyho, první po pěti letech. Ex-Beatlova novinka s názvem Kisses On The Bottom překvapila jak zvukovou a hráčskou vytříbeností, tak svým zaměřením na staromódní popjazzové standardy.

Dále musíme zmínit Old Ideas Leonarda Cohena, strhující písničkovou zpověď někdejšího "lady killera" a jednoho z nejlepších kanadských básníků.

Z recenze alba Old Ideas:

Známe už pěknou řádku symbolických teček a CD Old Ideas by mohlo být jednou z nich. Zjevně je tak koncipováno, od obrázku dívky s lebkou přes ručně psaný verš „pomalu končí příběh“, k němuž nicméně patří šibalský dovětek „ale ještě ne“. Tak trochu to připomíná swingovou rozlučku We’ll Meet Again (Zase se setkáme) z posledního předsmrtného alba Johnnyho Cashe. Jeden recenzent však trefně podotkl, že Cash zemřel v 71 letech a Dylanovi je teprv sedmdesát. Leonard Cohen je tedy jediným, kdo může reflektovat věci mezi nebem a zemí z pohledu opravdového nestora populární hudby. A fakt, že je připraven, ještě zdaleka nemusí znamenat, že se tato deska skutečně stane jeho poslední.


Ať už si pustíme prosebné Show Me The Place („ukaž mi, kam má tvůj otrok jít“), nebo kytarovou baladu Crazy To Love You („jsem starý a zrcadla nelžou“), pocit z Cohenovy nové muziky není skličující, ba právě naopak - zcela nás osvobozuje od zábran, s nimiž o těchto záležitostech diskutujeme a přemýšlíme. Jestli Leonard někdy něco uměl, pak to bylo přímé a přesné pojmenovávání toho, kolem čeho ostatní jen neohrabaně krouží. Není důvod, proč od něj nyní čekat něco jiného. V nahrávce písně Anyhow šel na kost i co do autenticity projevu, když (opět podobně jako Cash) tím nejsyrovějším způsobem podal svědectví o svém stavu. Na pozadí klavírního doprovodu, evokujícího jazzové variace Oscara Petersona, znaveným (a přiopilým) hlasem velmi starého muže deklamuje: „Zdálo se mi o tobě, vím, že mi neodpustíš, nikdys mě nemilovala, ležím tu nahatý a hnusný, se zpoceným čelem, můžem za to oba...“ A tak dál. Tenhle básník si nic neodpouští.

Michal Bystrov, LN 31. 2012

Do první desítky nejdůležitějších desek roku 2012 můžeme řadit také aktuální album Bruce Springsteena Wrecking Ball, které nezanedbatelnou měrou zasáhlo do letošních prezidentských voleb v USA a z něhož autor bohatě těžil třeba i při svém koncertu v Praze.

RECENZE ALBA WRECKING BALL:

Springsteen se zlobí. Až běhá mráz po zádech

Bruce Springsteen v Praze v létě 2012

A stejně tak je třeba „vypíchnout“ nové cédéčko Boba Dylana se shakespearovským titulem Tempest. Kritiky tahle horkokrevná mozaika z nejzazších koutů bardovy fantazie omámila jako rajský (či spíše pekelný) plyn. My bychom navíc měli být hrdí, že obal desky zdobí foto alegorické sochy Vltavy z kašny před rakouským parlamentem ve Vídni.

Za určitý návrat legend lze považovat i živé album a DVD slavných Led Zeppelin. Záznam pět let starého koncertu z londýnské O2 Areny sice není zmrtvýchvstáním v pravém slova smyslu, ale v případě téhle party nezbývá než se utěšovat, že lepší něco než nic.

Desku starých hitů doplněnou dvěma novinkami a nazvanou Grrr! vydali Rolling Stones, slavící padesát let od založení kapely. Při té příležitosti vyrazili na malou sérii velkých koncertů ve Velké Británii a USA.

RECENZE COMEBACKU ROLLING STONES:

Z českých luhů

I na české scéně se slavily návraty ve velkém stylu. S vybroušenými písněmi na nesentimentálním albu Vzduchoprázdniny se po dlouhé autorské pauze připomněl Karel Plíhal.

Z recenze alba Vzduchoprázdniny:

Skutečné překvapení alba si člověk poskládá po čtyřech, pěti miniaturách: je tady motiv, který (kromě dvou tří anekdot) nechybí v žádné z písniček. „Dívám se na sebe zvenčí / jsem v čínským znamení / pes a z toho pramení / že někde je pán co mě venčí“: Plíhalův svět už není celý bez pohledu vzhůru. Někdy je schopen vymyslet si bizarní teorii, aby nemusel pojmenovat velké věci přímo (Temná skrytá hmota), jindy je něžně obrazný: „nikdy mi nebylo líp“, zpívá ve vánoční Sově sněžné, a zdá se, že zpráva „je dobojováno, už nezůstanu sám“ nebude jen o příchodu nové krásky do jeho garsonky.


Ne že by se tu nestálo o reálnou lásku, dokonce se o ní Plíhalovi občas daří něco říct tak, že to připomíná zralého Leonarda Cohena: „Stojímv řece času po pás, / v zadní kapse europas, / vesmír už jsem propás, / ale tebe nepropás...“ V tomhle ohledu je čistým vrcholem alba písnička Na kolech, obraz cyklistického výšlapu, v němž se odlehčený swingující rytmus pojí s vizí nekonečného výletu, v němž hranice mezi životem a smrtí není důležitá.

Pavel Klusák, LN 24. 9. 2012

 

Za český comeback roku 2012 je ovšem právem považováno album Václava Neckáře Dobrý časy (mimochodem, k hudebním milníkům tohoto roku bychom měli připočítat i málo medializovanou skutečnost, že v USA se rozhodli vydat v jednom velkorysém kompletu 35 remasterovaných alb Johnnyho Cashe, jehož pozdní nahrávky Neckářovu novinku nesporně inspirovaly.)

RECENZE:

Zajímavěji se tuzemským posluchačům připomněl Jaromír Nohavica na albu Tak mě tu máš. Pocit ukřivděnosti, vyvolaný neustálým vystavováním kostlivce z jeho předrevoluční skříně, tentokrát doplnila špetka sebereflexe, takže mohla vzniknout i tak silná píseň jako Minulost.

Z recenze alba Tak mě tu máš:

CD Tak mě tu máš je označováno za návrat k Divnému století, které prý v Nohavicově kariéře odstartovalo novou etapu – no nevím, nezačalo to náhodou už Mikymauzoleem? Zrovna tak je otázka, zda se jedná o návrat k jeho bývalé poetice. On sám přece kontinuitu zrušil, když právě na Divném století obratně skloubil staré písně s novými. Od těch dob tak činil pravidelně, až se dostal do jakéhosi bezčasí, které k němu sice přilákalo fanoušky mainstreamu, ale zmátlo ty, kteří si ho pamatovali z dřívějška. Nohavica bude vskutku muset zúčtovat se svou hudební minulostí, což je pro něho jako muzikanta důležitější, než aby se vyrovnal s tou svou soukromou, osobní a lidskou. Avšak nepředbíhejme, ta chvíle ještě nenastala.


Klíčové slovo MINULOST se zatím pouze usadilo v názvu úžasné písničky, která by byla ideální tečkou, kdyby se za ní nenatěsnaly ještě dvě další (jedna pěkná, druhá slabá.) „Rozestel postel a ke zdi si lehni, ona se přitulí. Dneska tě navštíví ti, kteří byli a kteří už minuli. Každého po jménu oslovíš, neboť si vzpomeneš na jména. Ráno se probudíš a ona u tebe v klubíčku schoulená řekne ti: Tak mě tu máš, tak si mě zvaž, pozvals mne dál, teď už mě znáš, jsem tvoje minulost.“ Bojovný tón je pryč a Jarkův pevný hlas prozrazuje vyrovnanost, jaká Ikarovi chyběla. Jeho pěvecký projev spolu s několika aranžemi pro Kuśmierského tahací harmoniku patří k tomu nejlepšímu z celé desky. Když to takhle půjde dál, poezie se v jeho díle opět zabydlí. A s ní přijde i pochopení…

Michal Bystrov, LN 6. 8. 2012

Nohavica se svou novinkou opanoval tuzemské hitparády, brzy ho však dohnal nečekaný projekt Ďáblovo stádo bubeníka Davida Landštofa, jenž spolu s Wabim Daňkem, Radůzou a Anetou Langerovou vzdal neotřelý hold ryze českému fenoménu zvanému tramping.

Z dalších osobností, které v uplynulých měsících ukázaly, že se nehodlají spokojit s muzikantským důchodem, jmenujme Michala Prokopa, Vladimíra Mertu a čerstvého sedmdesátníka Jana Spáleného.

Došlo i k oprášení značky Pražský výběr na turné zahájeném velkolepým koncertem v pražské Tipsport aréně.

PSALI JSME:

Vysloveně vzpomínkovým aktem je pak vydání druhého semaforského CD boxu, věnovaného tvorbě Jiřího Suchého v 70. a 80. letech, výročního kompletu Marty Kubišové či kolekce osmnácti CD Waldemara Matušky.

Michal Bystrov, hudební publicista, Lidovky.cz
  • 0Diskuse




REGISTRACE NA SERVERU LIDOVKY.CZ, NEVIDITELNÉM PSU A ČESKÉ POZICI

SMS Registrace

Diskuse LN jsou pouze pro diskutéry, kteří se vyjadřují slušně a neporušují zákon ani dobré mravy. Registrace je platná i pro servery Neviditelný pes a Česká pozice. více Přestupek znamená vyřazení Vašeho telefonního čísla z registrace a vyřazený diskutér se již nemůže přihlásit ani registrovat pod stejným tel. číslem. Chráníme tak naše čtenáře a otevíráme prostor pro kultivovanou diskusi.
Viz Pravidla diskusí. schovat

Jak postupovat

1. Zašlete SMS ve tvaru LIDOVKY REG na číslo 900 11 07. Cena SMS za registraci je 7 Kč. Přijde Vám potvrzující SMS s heslem.

2. Vyplňte fomulář, po odeslání registrace můžete ihned diskutovat

Tel. číslo = login,
formát "+420 xxx xxx xxx"
Kód ze SMS je rovněž heslo
Vaše příspěvky budou označeny Vaším jménem, např. K. Novák.
* Nepovinný.
Odesláním souhlasíte s Pravidly diskusí.