O pět let později King zemřel na následky atentátu, jeho myšlenky a hnutí za rovnoprávnost již ale nebylo možné zastavit.
Pochodu na Washington se tehdy účastnilo na čtvrt milionu lidí. King nastínil USA bez rasových předsudků: "Mám sen, že mé čtyři děti budou jednoho dne žít ve společnosti, v níž nebudou posuzovány podle barvy kůže, nýbrž podle svého charakteru." V roce 1964 prezident Lyndon Johnson podepsal zákon, který zakazoval diskriminaci v zaměstnání a vzdělání, o rok později byl pak přijat zákon o volebním právu, jímž byla diskriminační opatření také odstraněna.
Boj proti Černým panterům
Kingovy zásluhy i morální pozice byla uznána také na mezinárodním poli, a to udělením Nobelovy ceny za mír v roce 1964 (byl vůbec nejmladším laureátem). Věc měla ale i své stinné stránky.
King musel kromě rasistů bojovat rovněž s novou vlnou černošských radikálů (tzv. Černých panterů), kteří odmítali obezřetnou taktiku. O další podporu vládních struktur se pak připravil svým kritickým postojem k válce ve Vietnamu, manifestovaným v roce 1967.
Jak bylo vůbec možné, že se King - člověk malý vzrůstem, zavalitější postavy, s úzkým knírkem a kulatou tváří - mohl stát takovou ikonou? Jeho hlavní zbraní bylo slovo. Byl řečníkem, který v prostředí kostela dokázal za pomoci rytmu a jasného frázování strhnout posluchače. Kombinací tohoto umění a osobní angažovanosti (často cestoval) se stal vůdcem pochodů i demonstrací, které na více než dekádu přeměnily USA v bojiště hnutí za rovnoprávnost.
Historické proslovy
Kingův projev z roku 1963 má místo mezi nejvýznačnějšími proslovy v historii. K nim patří inaugurační řeč prezidenta USA Johna Fitzgeralda Kennedyho, který v roce 1961 pronesl: "Neptejte se, co pro vás může udělat vaše vlast, ptejte se, co pro svou vlast můžete udělat vy...". Oceňovány bývají i projevy britské premiérky Margaret Thatcherové (1980), amerického senátora Roberta Kennedyho (1968) či předsedy indické vlády Džaváharlála Néhrúa (1947).
Nepřehlédněte |
King se narodil 15. ledna 1929 v Atlantě ve státě Georgia ve vážené rodině baptistického kněze a učitelky. Byl nadaný, na Bostonské univerzitě získal doktoráty z filosofie a teologie. Navštěvoval i přednášky na Harvardu. Od roku 1954 působil jako kněz v alabamském Montgomery. Právě zde se také rozhořel první protest proti místním segregačním zákonům, když byla v roce 1955 zatčena Rosa Parksová za to, že v autobuse neuvolnila místo bělochovi.
Metoda 'bojovného násilí'
Následkem toho zahájily černošské organizace bojkot veřejné dopravy a mladého a dosud nepříliš známého Kinga si vybraly za lídra. Ačkoli tím byla ohrožena bezpečnost jeho rodiny, King pokračoval ve vedení bojkotu dokud Afroameričané po více než roce nedosáhli svého cíle - zrušení segregace v městských autobusech. King, hlásající metodu "bojovného nenásilí" ovlivněnou filozofií Mahátmy Gándhího, se stal uznávaným vůdcem hnutí za občanská práva.
I když byla v roce 1957 segregace v dopravních prostředcích či restauracích oficiálně zrušena, v praxi bylo dodržování rovnoprávnosti problematické. Začala tedy nová vlna protestů "v sedě" a "v kleče", kdy lidé odmítali opustit prostory, v nichž byli diskriminováni.
Při jedné takové akci byl zatčen i King, což vyvolalo nevoli. Byl propuštěn až na základě intervence kandidáta na úřad prezidenta Johna Fitzgeralda Kennedyho, jemuž toto gesto pomohlo při volbách.
Život devětatřicetiletého Kinga ukončil 4. dubna 1968 smrtící výstřel, když stál na balkóně hotelu v Memphisu, kde podporoval stávku dělníků. Údajný vrah, kriminálník James Earl Ray, který byl odsouzen na 99 let (zemřel v roce 1998), se původně k činu přiznal, později ale vinu odmítl. Případ není věrohodně objasněn. Spekuluje se o tom, že Ray byl obětním beránkem a že svoji roli sehrály i tajné služby. King měl tehdy již velký vliv a řadě lidí byl nepohodlný.
