Docela dobrý nápad je vyrazit do Zlína vlakem. Vystoupíte na nádraží, kde se zastavil čas, nikoliv však proces chátrání, a mírným stoupáním po asi pěti stech metrech dojdete k budově, kde se naopak čas podařilo předběhnout. Nebýt restaurace můžete nové kongresové centrum obdivovat pouze zvenku, což je velká škoda – architektura žije díky lidem a nedaleká funkcionalistická budova 21, "zlínský mrakodrap" (se sympatickou kavárnou a jedinečným výhledem), je toho důkazem.
Nadprůměrný interiér a nápoje...
Spirit restaurant je umístěn v prosklené kupoli nad vstupem do budovy, takže i mimo pořádané akce lze alespoň částečně nahlédnout do interiéru – pokud ovšem z pěti možných dveří najdete ty jediné otevřené. Příliš přívětivě nepůsobí ani průchod opuštěnou šatnou k výtahu nebo k točitému schodišti do prvního patra. A pohybu po liduprázdném interiéru si užijete i při cestě na toaletu, ta je totiž až v prvním podzemním patře.
Interiér restaurace je ovšem exkluzivní. Kruhový půdorys s centrálním barem a prosklená kupole je kombinace, kterou těžko budete hledat jinde v republice, a víc než pro restauraci se hodí jako místo pro bankety a další společenské akce. Okolní terasa kapacitu podniku zdvojnásobuje, a jelikož jsme měli štěstí na slunečné odpoledne, posadili jsme se venku. Kromě počasí jsme měli štěstí i na obsluhu.
Místo a charakter podniku by mohl personál svádět k falešnému pocitu, že tam nejsou pro hosta, ale pro svoje ego. Tím ovšem náš číšník ani v náznaku netrpěl a kromě přehledu v nabídce jídel a schopnosti doporučit předvedl i nadprůměrnou znalost nabízeného vína. Nechali jsme si doporučit Merlot 2009 z nedalekého vinařství Zlomek & Vávra a za 280 korun jsme dostali lahev skvěle pitelného vína. Bohužel jsme si ho museli vychutnávat ze skleniček na víno bílé.
S nabídkou vína a koktejlů jsme byli rozhodně spokojenější než s nabídkou jídla. Koncept restaurace příliš čitelný není – jako by se šéfkuchař nemohl rozhodnout pro jasný směr. Ze zbytečně dlouhého menu odhadnete jen podle uvedené gramáže, co je předkrm a co hlavní jídlo.
... a průměrné jídlo v obrovských porcích
Kritikovi, který do Zlína dojede dvakrát do roka, se to pochopitelně snadno radí, ale když to jde s vínem, proč nezkusit regionálně – ovšem v moderní úpravě – zaměřit i jídlo? Z některé, šéfkuchaři sympatické světové kuchyně bych uvítal tamní klasické zástupce, na kterých předvede, jak zvládá řemeslo, a zejména bych se přimluvil za sledování sezony a existenci degustačního menu. Z aktuálního chřestu nebo medvědího česneku nenabízeli nic a tři chody, které jsme si objednali, byly podávány ve zbytečně velkých porcích, které se prostě nedaly sníst.
Ve snaze najít v menu předkrm jsme jako první chod zvolili jarní salát s uzenou makrelou a kachním vejcem za 78 korun a kuriózně znějící risotto s kousky kapra za 63 korun. V obou případech šlo o velmi nepovedený úvod. Zejména u salátu jsme rozhodně nečekali plátek opečeného uzeného a vejce uvařené natvrdo místo vhodnějšího pošírovaného. Risotto bylo ze správné rýže, která měla i dobrou konzistenci, ovšem celkově bylo hodně máslové a s kousky mrkve a kaprem plným kostí to prostě nefungovalo.
Číšník kritiku nesl statečně a dokonce vyslovil domněnku, že s polévkami už budeme určitě spokojení. Byla to pravda jen zčásti a naprostá spokojenost přišla až s hlavními chody, kdy jsme ale bohužel vzhledem k velikosti předchozích jídel nevládli dostatečným apetitem. Kuřecí vývar za 37 korun s nudlemi a játrovým knedlíčkem byl průměrný až na knedlíček nezvyklé velikosti a značné tuhosti.
Chuťově naštěstí v pořádku a bez přítomnosti hrůz jako třeba sušená petržel. Celerový krém s krevetami by klidně mohl být bez krevet a hrát na regionální notu – těch 55 korun bych za něj dal rád, jen bych prosil o nalezení hranice mezi krémem a kaší.
Rád bych věřil, že předchozí jídla vařili učni a až o hlavní chody se postaral šéfkuchař. Bůčkové medailonky byly konečně jídlem, které potěšilo jak nápadem, tak zpracováním. Kombinace vepřového, mrkve a brambor může vyvolávat stresující vzpomínky na školní jídelnu, zde šlo ovšem o vydařenou kombinaci toho nejlepšího vepřového masa, tedy bůčku, bramborového pyré a opečených brambor doplněných baklažánovým kaviárem. Za 158 korun rozhodně nejlepší jídlo, kde zejména dokonale upečené maso bylo na potlesk, který by snad byl slyšet až v podzemní kuchyni.
Dezert zbloudilý mezi přílohy
Konfitované kachní stehno za 215 korun postrádalo dokonalou křehkost, kost z něj tedy jen tak vytáhnout nešla, naštěstí celek zachránily dokřupava opečené knedlíky, nasládlé zelí a delikátní grilovaná hruška, kterou by měli nabízet samostatně jako dezert, protože pak bych mohl něco sladkého i doporučit.
Což bohužel nemůžu po ochutnání jejich denní nabídky za 66 korun, čokoládové pěny s kandovaným pomerančem. Do pěny z mléčné (tedy sladké) čokolády byla přidána ještě sladší pomerančová kůra, a aby toho nebylo málo, celá porce se ještě pocukrovala.
Spirit restaurant není podnik, kvůli kterému byste měli vyrazit do Zlína. Pokud tam však už budete, tak za návštěvu stojí. Některá jídla ukázala nadějný potenciál kuchyně, který se snad časem projeví v celém menu.