Důstojné místo pro konání nedělních bohoslužeb a ekumenických setkání. Takto jednoduše a jasně byl investorem formulován hlavní účel novostavby. Neméně důležité byly ale i další požadavky na funkčnost: objekt se má stát místem pro neformální setkávání různých generačních skupin (např. dorost, teenageři, maminky s dětmi, setkávání seniorů), koncerty, svatby a křty, ale také by tu měla být kavárna s občerstvením, klub s hlídáním dětí a místo pro prodej literatury. S pozemkem pro stavbu už to bylo komplikovanější. Původně vybrané místo se po mnoha tahanicích s místními úřady i obyvateli dojednat nepodařilo, a tak se nová modlitebna ocitla ve zvláštním kontextu, na který se názory budou hodně lišit. Na zelené louce, v blízkosti obchodního centra Tesco, obklíčena parkovišti a developerskou výstavbou. Na druhou stranu na malém návrší a "všem na očích", jak poznamenal předseda Rady Církve bratrské Daniel Fajfr během slavnostního otevření.
I kostel může být neformální
Zdeněk Fránek stavbu původně koncipoval pro jiné místo, návrh tedy musel upravit. Na výsledné formě se projevila především jiná orientace vůči světovým stranám. Nový kontext však stavbě neuškodil. Je vůči němu do značné míry imunní, a vyvrací tak názor, že kvality se dá dosáhnout pouze důslednou odpovědí na podněty z nejbližšího fyzického prostředí.
Modlitebna dokládá, že se autoři stavby mohou leckdy opřít i o trvalejší, abstraktnější a univerzálnější hodnoty, jako je skromnost, prostota, ale také vznešenost, přívětivost, velkorysost, nadčasovost a neformálnost. Ta se projevuje již před vstupem do interiéru - na venkovní dlažbě. Nepravidelné žulové kostky jsou doplněny odštěpky nejrůznějších tvarů. A pokračuje na fasádě: rukodělné vroubkování jde dobře dohromady s mnoha drobnými nepřesnostmi, které nám dokazují, že stavba není žádný perfektní vesmírný odlitek vytvořený s gigantickými náklady, jak by se mohlo zdát při pohledu zdálky.
Kupodivu tyto nepřesnosti (a je jich celá řada) celkovému vyznění nijak neškodí, naopak. Nejsou to totiž nedostatky, kterým by se autoři snažili vyhnout nebo je maskovat. Vstup není nijak zdůrazněn, přesto při jeho hledání nebloudíte. V interiéru nás čeká kombinace betonových stropů, skleněných a dřevěných posuvných příček a žulová podlaha. Nic nevyčnívá, vše se vzájemně podporuje. Nejvýznamnějšími a nejvíce viditelnými formálními prvky jsou dvě cesty vzhůru, schodiště vedoucí ke světlu a rampa, na opačných stranách objektu. Oba tyto prvky deformují jednoduché funkční rozvržení stavby a dodávají mu na určité podivnosti, zvláštnosti, ale rovněž charakternosti.
Určujícím znakem interiérového prostoru je práce s přirozeným světlem, které v případě Zdeňka Fránka vždy představuje jednu ze zásadních hodnot, Černošická stavba je první kostel tohoto architekta. A investor - tedy pár nadšených lidí kolem kostela - si zaslouží respekt za to, že se obrátil na tvůrce, který během své kariéry ještě žádný kostel nepostavil. Takové rozhodnutí je bezpochyby odvážné - jakkoli jsem přesvědčen, že nikoho lepšího než Zdeňka Fránka by na tento typ práce v Česku nesehnali.
Víra, vášeň a "chudák stavitel"
Absolutní respekt si ale investoři zaslouží zejména za to, že se rozhodli veřejný prostor Černošic obohatit o stavbu, která se svému okolí natolik vymyká. Bez větších finančních prostředků (a bez jakékoliv podpory státu) dovedli dílo do šťastného konce.
Velmi nízké finanční možnosti se na stavbě nutně projevily - 20 milionů opravdu není vzhledem k povaze stavby nijak závratná suma a mnoho původních záměrů architekta muselo být opuštěno. Ale pokud byste si tuto informaci nepřečetli např. v tomto článku, ničeho byste si nevšimli. Navzdory malému rozpočtu se podařilo najít adekvátní řešení i pro detaily, včetně nábytku, osvětlení (současné osvětlení hlavního sálu je jen provizorní) nebo popisek na dveřích.
Při otevření modlitebny Daniel Fajfr řekl, že ze stavby cítí víru a vášeň, kterou do ní její architekt vložil. Dále poznamenal, že mu modlitebna asociuje Noemovu archu, místo úkrytu, jehož dveře nezůstanou ostatním uzavřené. Na to reagoval Zdeněk Fránek bez důležité vážnosti: "Noemova archa, tak to je zajímavé, to nás nikdy nenapadlo." V průběhu otevření si postěžovala jedna dáma své sousedce: "Architekt si zase navymýšlel a chudák stavitel to pak musel realizovat." Máloco může být vzdálenější realitě - alespoň ve světě vynikajících architektů, k nimž Zdeněk Fránek bezpochyby patří. Nejlepší architekti se se stavbou neloučí ve fázi návrhu či projektu, ale vyvíjejí ji až do definitivního dokončení, během náročného stavebního procesu. Neustále improvizují a experimentují, snaží se zpřesnit původní myšlenky, reagovat na nové podněty, na změny v zadání i financování.
Když má architekt v tomto procesu odpovídající partnery na straně investora a stavební firmy - a v případě Černošic tomu tak
FaktaGenerální projektant: Zdeněk Fránek Architects&Associates, |
Kruh se uzavírá
Zdeňka Fránka zasáhla architektura ve velmi útlém věku. Jako chlapec poznal atmosféru Santiniho kostela během mše. Fascinovalo ho, že hromada cihel může mít tak neskutečnou výrazovou sílu, že dokáže zapůsobit jako gigantický hudební nástroj rozechvívající všechny smysly.
Tato záhada a fascinace ho provázejí dodnes. O čtyřicet let později se situace obrací a kruh se symbolicky uzavírá.
Věřím, že černošická hromada cihel (a taky trochu betonu, žuly, skla, oceli, hliníku a dřeva) uspořádaná Zdeňkem Fránkem nemůže nechat nikoho chladným. Vynutí si postoj, ať už vstřícný, nebo odmítavý, od každého ve svém okolí, byť by to byl jen náhodný kolemjdoucí.
