Milovice byly dva světy, které byly nuceny existovat vedle sebe, řekla v projevu místostarostka Marcela Říhová. Jedna část byla jasně vymezena pro pobyt obyvatelstva a pak existovalo samostatné město pro vojsko, které mělo vlastní nemocnici, obchody, kasárna a odkud létaly pravidelné linky do Moskvy.
Život s Rusy, kteří Milovickým doslova dýchali za krk, byl podle historika a milovického rodáka Aleše Kubeše zpočátku velmi skličující.
"Ostří se postupně mezi civilním obyvatelstvem a Rusy otupilo. Poměry se uklidnily a lidé s Rusy dokonce obchodovali," uvedl Kubeš. Rodiny důstojníků navazovaly styky s Čechy, zejména kvůli obchodování.
Starosta Lukáš Pilc zdůraznil, že po vojácích ve městě zůstaly bariéry. Ani po 20 letech nemají Milovice například důstojné místo na setkávání. Do pěti let chce město vybudovat náměstí a 25. výročí odsunu sovětských vojsk pak oslavit na tomto místě.
Alexandr Vondra i Michael Kocáb vzpomínali
Ministr obrany Alexandr Vondra například připomněl, že když s Václavem Havlem letěli do Moskvy dojednávat s tehdejším prezidentem Michailem Gorbačovem dohodu, tak deklaraci o odchodu sovětských vojsk sepsali v letadle fixou na bílý papír. "Je důležité si toto výročí stále připomínat, protože hrozí zapomnění, že jsme byli okupováni," řekl Vondra.
Podívejte se, jak odcházeli sovětští okupanti:
|
Michael Kocáb, který se na odsunu sovětských vojsk významně podílel, v Milovicích zmínil některá důležitá data z odchodu. "V průběhu odsunu se objevovaly tlaky odsun natáhnout na pět let nebo ho zcela ukončit," řekl Kocáb. Odsun byl rozdělen na tři etapy, které byly dodrženy.
Problémů ale byla celá řada. "Sami Sověti nevěděli, jak se k tomu stavět. Jediný, kdo byl loajální s Gorbačevem, byl generál (Eduard) Vorobjov a táhnul to, jak jsme se domluvili. Všichni ostatní to zpochybňovali," uvedl Kocáb.
Milovice pro něho i dnes znamenají "strašně moc". Nejvíce se mu vybavuje první návštěva města, kdy v kulturním domě čekala delegace ruských generálů. "To bylo úplně obří," podotkl Kocáb.
Poslední voják neopustil Československo 30. června, ale už 27. června 1991. "Termín byl do 30., ale Rusové to stihli o tři dny dříve," objasnil Kocáb.
Atmosféra při odsunu byla v Milovicích podle pamětníků klidná a obešla se bez násilností. Někteří Češi podle historika Kubeše prý jejich odchodu dokonce litovali. Rusové prý odcházeli velmi neradi, Československo bylo pro ně něco jako "Švédsko".
Dnešní oslavy zahrnovaly simulovaný odchod a odjezd sovětských vojsk, členové historických vojenských klubů oblékli původní sovětské uniformy.
Někteří vypadali skutečně jako praví Sověti. Zejména děti měly potíže pochopit, že jde o fikci.
Vojáci vystupovali velmi věrohodně. "Každý den se člověk nesetká s tankem, dříve Rusové různě přejížděli.
V Mnichově Hradišti vedle starého mostu na Klášter, kam by se nevešli, stavěli pontony, aby mohli do Mimoně. Jako malý kluk jsem je tam pozoroval," řekl návštěvník oslav Jaroslav Veselý z Mnichova Hradiště.
DĚDICTVÍ PO SOVĚTSKÉ ARMÁDĚ V MILOVICÍCHKaždý, kdo se nyní projde po Milovicích, na viditelné dědictví po sovětské armádě narazí i po 20 letech. Jde především o bývalé armádní objekty, klasické vojenské brownfieldy - místa s ekologickou zátěží. Milovice však chtějí na majitele tlačit a přimět je k tomu, aby objekty opravili nebo aspoň zabezpečili. |
V Milovicích byla celá řada doprovodných akcí
Vystoupila také kapela Plastic People of the Universe, která byla v období normalizace zakázána a v roce 1976 byli její členové zatčeni za protistátní činnost. Zpřístupněn byl také Mezinárodní vojenský hřbitov.
V Kulturním domě Mladá byla k vidění výstava fotografií Dany Kyndrové, která odchod vojsk fotila devět měsíců a zachytila i Milovice.
V době, kdy v Praze výtvarník David Černý natřel tank narůžovo, fotografovala zrovna na milovickém vlakovém nádraží. "Rusové byli pobouření a zakázali mi tam fotit. Přišli dva vojáci s kvérama a prostě mne vyhodili," vzpomněla fotografka.
