7. ledna 2016 7:01 Lidovky.cz > Zprávy > Lidé

POHNUTÉ OSUDY: Smrt dítěte, psychiatrie, rakovina... Těžký život Dany Fischerové

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 4Diskuse
Jan Fischer s manželkou navštívil Miloše Zemana. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Jan Fischer s manželkou navštívil Miloše Zemana. | foto: Michal Šula
Zemřelo jí dítě, léčila se na psychiatrii, měla rakovinu. Manželka někdejšího úřednického premiéra a neúspěšného kandidáta na prezidenta Jana Fischera neměla život ani jednoduchý, ani přímočarý.

Dana Fischerová prožila své dětství a mládí na pražském Žižkově a v jeho okolí. Narodila se 14. srpna 1948 jako Dana Ulrichová. Její tatínek Vilém Ulrich (1922) pocházel z chudé smíchovské rodiny a před válkou se vyučil automechanikem.

V tanečních se seznámil se stejně starou úřednicí z Aerovky Zdenou Viktorinovou, jejíž rodina se do Prahy přistěhovala z Českých Budějovic, když jí byly čtyři roky. Svatbu měli 4. listopadu 1944 v žižkovském kostele sv. Rocha. Po svatbě bydleli u Vilémovy maminky na Pražačce.

„Měla jsem hezké dětství,“ vzpomíná Dana Fischerová. Rodiče se snažili, aby na ni a jejího opět let mladšího bratra Ivana doléhala tíseň doby co nejméně. „Pracovali, abychom měli hezčí dětství než táta,“ říká. V 50. letech Ulrichovi žili stylem, který se u nás stal masovým až o dvacet let později.

Vilém Ulrich si již za války postavil malou chatu u Týnce nad Sázavou, kde rodina trávila všechny volné víkendy. Šikovný automechanik si dokázal vydělat dost peněz bokem, takže mohli mít vlastní auto, byť jen staré německé KDF. V zimě jezdili pravidelně na hory lyžovat.

Maminka byla silně věřící, takže děti zažívaly běžnou schizofrenii doby: „V úterý jsem chodila na katechismus a ve středu do pionýra,“ říká Dana Fischerová, „problém s tím nebyl.“

Dana ráda malovala, takže se po základní škole rozhodla pokračovat na střední uměleckoprůmyslové škole. V roce 1964 udělala úspěšně zkoušky na obor kašér, modelář a malíř dekorací.

V liberálním prostředí umělecké školy začala trochu revoltovat proti rodičům, což její otec, který ji držel velmi zkrátka, těžce nesl. Neshody vyvrcholily tím, že v osmnácti letech odešla z domova a přestěhovala se k babičce na Invalidovnu. V té době se seznámila s o tři roky starším absolventem stejné školy Oldřichem Lacinou, který pracoval jako rekvizitář v Československé televizi.

Na konci roku 1966 zjistila, že je těhotná, a 11. ledna 1967 se vzali. V červnu téhož roku se jim narodil syn David. Do školy se již nikdy nevrátila. To, že nemá maturitu, dlouho považovala za svůj velký handicap.

Jeden z nejlepších kluků

První měsíce a léta s dítětem byla pro Danu Lacinovou dost krušná. Manžel jí s dítětem moc nepomohl, protože 1. srpna 1968 narukoval na dva roky na vojnu. Do toho přišla sovětská invaze. „Vůbec jsem nevěděla, co dělat,“ vzpomíná Dana Fischerová.

„Nejprve jsem odvezla syna k tchyni a tchánovi.“ Chodila tehdy na brigádu do propagace Poštovní novinové služby, kde s kolegy malovali a po Praze vylepovali protisovětské letáky. Od září 1968 musel malý David do jeslí, aby jeho matka mohla začít pracovat: aranžovala výlohy výrobního družstva Prodex.

O manželovi dlouho vůbec nevěděla – první opušťák dostal až v říjnu. Dana mu chtěla na přivítanou udělat něco dobrého k jídlu: „Vystála jsem frontu na roštěnky a udělala mu je s rýží. A on se na to podíval a říká: Ježišmarjá, zase teplý jídlo s vomáčkou! Nemáš nějaký salám?“

V roce 1971 se Lacinovým předčasně narodil druhý syn Daniel. Miminko prodělalo novorozeneckou obrnu a po osmi týdnech zemřelo. Jeho mladí rodiče nesli ztrátu velmi těžce. Dana začala trpět chronickou nespavostí a skončila s ní na psychiatrii. Oldřich zaháněl chmury alkoholem. Manželství jim přestalo fungovat a v roce 1972 se dohodli, že zkusí rok žít zvlášť a pak se uvidí.

„Oba jsme věděli, že už to neslepíme,“ říká Dana Fischerová. „Nemohu říct, že moje první manželství byl neúspěch, byli jsme strašně mladí a potkaly nás věci, s nimiž jsme nemohli počítat. Když můj první muž spáchal v roce 1986 sebevraždu, cítila jsem to jako odchod blízkého člověka. Byl to jeden z nejlepších kluků, jaké jsem potkala.“

Lepší šéf než manžel

Na počátku 70. let pracovala jako aranžérka ve výrobním družstvu Drutex, které vyrábělo dámské klobouky a zakázkovou konfekci. Po rozvodu našla oporu a útěchu u Milana Procházky, o čtyři a půl roku mladšího spolužáka svého bratra. „Rodiče ani z jedné strany z toho nebyli nadšení.“

Po smrti Daniela si velmi přála dítě. Na podzim 1973 otěhotněla, 30. listopadu se za Milana Procházku provdala a v dubnu 1974 se jim narodil syn Milan a o dva roky později dcera Kateřina. K aranžování výloh se Dana Procházková již nevrátila. S dětmi zůstala relativně dlouho doma a po mateřské hledala nějakou práci poblíž Invalidovny, kde bydleli.

Našla ji 150 metrů od domu, ve statistickém úřadu, kde v roce 1981 začala pracovat ve výpočetním středisku: prováděla vstupní a výstupní kontrolu dat, dělala protokoly, psala formuláře a vedla administrativu. V lednu 1985 ji do svého nového odboru metodiky statistiky přetáhl jeho ředitel Jan Fischer.

„Měl tehdy vlasy až na ramena, nosil kostkovaný sako se stříbrnýma knoflíkama a košile s obrovským límcem, což tehdy bylo absolutně in,“ vzpomíná Dana Fischerová na první setkání se svým budoucím manželem. Nonkonformnost mladého ředitele však měla své meze: již na počátku 80. let Fischer vstoupil z kariérních důvodů do KSČ. Dana Procházková nastoupila jako Fischerova sekretářka a svého šéfa si nemohla vynachválit.

Později v několika rozhovorech dokonce říkala, že byl lepší šéf než pak manžel. Ve druhé polovině 80. let již Daně Procházkové přestávalo fungovat její manželství. „Můj manžel byl pracovitý, šikovný a v podstatě se nám dařilo dobře,“ vzpomíná, „ale nešlo nám to. Poslední dva roky jsme spolu již nemluvili. To považuji za svůj neúspěch.“

Po roce a čtvrt přeskočila jiskra mezi v té době ještě vdanou sekretářkou a ženatým šéfem. Milostný vztah se jim dařilo necelý rok tajit, když se prozradil, přešla Dana na jiný odbor. V roce 1987 se rozvedli se svými dosavadními partnery a 30. ledna 1988 se vzali.

Ještě téhož roku dostali byt na sídlišti Barrandov, kde žijí dodnes. Dva týdny po svatbě se Dana Fischerová stala babičkou. V dubnu 1989 se jí pak narodil syn Jan.

Topolánkova židle

Na devadesátá léta Dana Fischerová vzpomíná jako na „hezké klidné časy“. Skončily v roce 1998. Lékařka jí v podstatě náhodou zjistila, že má v jedné ledvině rakovinný nádor. Naštěstí v počátečním stadiu, takže věc se úspěšně vyřešila chirurgickým vyjmutím ledviny. Nemoc poznamenala spíše její psychiku: vrátila se jí nespavost a její deprese se prohloubily, proto musela v roce 2001 odejít do plného invalidního důchodu.

Od té doby je ženou v domácnosti, byť na velký úklid a žehlení manželových košil má placenou pomocnici. Nečekaná změna v jejím životě nastala až v dubnu 2009. „Honza odjel pracovně do Irska a v pátek odpoledne mi telefonoval, že mu volal Mirek Topolánek,“ vzpomíná Dana Fischerová. „A já se ho zeptala: Kterou židli ti nabídl? A on: Tu svoji.

Přestože můj manžel nepije, jako první napadlo, že si dal nějaké to irské pivo navíc.“ Svého muže v jeho rozhodnutí přijmout funkci premiéra úřednické vlády, která měla zemi během pěti měsíců přivést k volbám, podpořila. „Moje babička vždycky, když něco bylo na krátkou dobu, říkala: ‚To vydržíš i s nahým zadečkem v roští.‘ A tak jsem mu řekla totéž trochu jadrněji s tím, že pět měsíců se to dá vydržet.“

Během několika dní musela Dana Fischerová zvládnout zásadní změnu svého života: z ženy v domácnosti, kterou nikdo neznal, se stala „druhou dámou“. Podařilo se jí to s dlouho nevídanou elegancí. Ze svého životopisu nic netajila, s novináři otevřeně hovořila o smrti svého dítěte i prodělané rakovině.

„Chápala jsem, že kdybych se začala skrývat, tím větší zájem bych budila,“ říká. Vedoucí Úřadu vlády jí na první schůzce řekl, že nic nemusí a na nic nemá nárok. V oblasti charity se rozhodla dělat to, nač jí budou síly stačit. Pomáhala například geriatrickému centru v Praze 8 a spolupracovala se sdružením Kapka naděje Venduly Svobodové.

Svého muže doprovázela i na zahraničních cestách, za nejsilnější zážitek označuje přijetí papežem. „Chvíli jsem měla pocit, že ve Vatikánu omdlím,“ říká. Trauma jí přinášelo to, že neumí anglicky. Vývoj na politické scéně způsobil, že původně plánovaných pět měsíců ve funkci se Janu Fischerovi prodloužilo na patnáct.

Dana Fischerová musela v té době čelit i nepříjemným věcem: poté, co se rozhodla pomáhat romské rodině Sivákových, která se v dubnu 2009 stala obětí žhářského útoku pravicových extremistů, byly jí a jejímu synovi adresovány výhrůžky smrtí, které policie vyhodnotila jako vážné. Oběma proto museli být přiděleni tělesní strážci.

„Když jde s vámi ochranka k popelnici vysypat koš, tak na to se zvyká špatně,“ říká Dana Fischerová.

Nudný Londýn. Hrad se nekoná

Když Janu Fischerovi v červenci 2010 vypršel mandát, získal prestižní post viceprezidenta Evropské banky pro obnovu a rozvoj v Londýně. Manželé Fischerovi si našli byt ve 23. patře nového domu v Docklands. „Poprvé od devatenácti let zažívám situaci, že nemusím spěchat a mám dost času pro sebe,“ říkala Dana Fischerová.

Přiznávala, že se v Londýně občas trochu nudila a že jí tam schází rodina a kamarádi. Na počátku roku 2012 Jan Fischer oznámil, že bude v přímé volbě kandidovat na prezidenta. Dlouho byl podle průzkumů veřejného mínění favoritem. „Nedovedu si představit, že budu první dáma,“ říkala Dana Fischerová. „Jsou věci, o kterých přemýšlím, až když nastanou.“ Tahle z věcí nenastala. Fischer oproti všem očekáváním vypadl hned v prvním kole.

  • 4Diskuse
Petr Zídek

Autor

Petr Zídekpetr.zidek@lidovky.czČlánky


REGISTRACE NA SERVERU LIDOVKY.CZ, NEVIDITELNÉM PSU A ČESKÉ POZICI

SMS Registrace

Diskuse LN jsou pouze pro diskutéry, kteří se vyjadřují slušně a neporušují zákon ani dobré mravy. Registrace je platná i pro servery Neviditelný pes a Česká pozice. více Přestupek znamená vyřazení Vašeho telefonního čísla z registrace a vyřazený diskutér se již nemůže přihlásit ani registrovat pod stejným tel. číslem. Chráníme tak naše čtenáře a otevíráme prostor pro kultivovanou diskusi.
Viz Pravidla diskusí. schovat

Jak postupovat

1. Zašlete SMS ve tvaru LIDOVKY REG na číslo 900 11 07. Cena SMS za registraci je 7 Kč. Přijde Vám potvrzující SMS s heslem.

2. Vyplňte fomulář, po odeslání registrace můžete ihned diskutovat

Tel. číslo = login,
formát "+420 xxx xxx xxx"
Kód ze SMS je rovněž heslo
Vaše příspěvky budou označeny Vaším jménem, např. K. Novák.
* Nepovinný.
Odesláním souhlasíte s Pravidly diskusí.