Přeběhlíci z Koga vaří levněji a dobře

Není těžké uhodnout, proč se lidé v souvislosti s Mirellie ptají hlavně na jedno: jestli má něco společného s oblíbeným řetězcem restaurací Kogo.

Stačí, když otevřete zdejší jídelní lístek. Pokud jste někdy jedli v Kogu, budete mít v Mirellie malé deja vu. Menu je sestaveno ve stejném sledu – předkrmy, rybí předkrmy, polévky, těstoviny, rizota atd. Mnohé pokrmy mají navíc i tytéž názvy a stejně jako v Kogu je nabídka jídel obrovská.

Rozdíl je v cenách. V Kogu ve Slovanském domě stojí grilovaný rostbíf s rukolou a parmazánem 310 korun. V Mirellie zaplatíte za totéž jídlo 135 korun. V Kogu vás bude talíř linguin s olivovým olejem, česnekem a krevetami stát 295 Kč, v Mirellie 165 Kč. Je libo rybí polévku v Kogu? 210 Kč. Mirellie má tutéž za 90 Kč.

Soutěž mezi rodáky
Ne, Mirellie nemá s Kogem nic společného. Několik ze zdejších zaměstnanců ale dřív pracovalo právě v Kogu a zdá se, že si to se svými krajany (majitelé Koga i Mirellie pocházejí z bývalé Jugoslávie) chtěli rozdat v jejich vlastní hře: nabídce široké škály středomořských jídel v podniku s mírně distingovanou atmosférou.

V téže budově na tiché bubenečské ulici sídlila před Mirellie restaurace Monsoon, kde se vařilo ve stylu asijské fusion. Co se týče vnitřního vybavení, moc se od té doby nezměnilo. Jídelna je rozdělena na dvě části – dolní a horní – a na stěnách a zařízení se střídají různé odstíny hnědé, šedé a béžové. Nekuřácká část se bohužel nachází v daleko méně přívětivé spodní části restaurace, což sice má smysl vzhledem k blízkosti kuchyně, ale dává to za pravdu depresivní zvyklosti pražských restaurací upřednostňovat kuřáky.

Od začátku tohoto roku, kdy Mirellie otevřela, si už dokázala získat celkem dost pravidelných hostů. Bude mezi nimi asi i dost lidí z okolí, kteří se sháněli po slušném podniku, kam by mohli zajít na večeři. A Bubeneč a Dejvice jsou pořád čtvrtěmi, kde dobrých restaurací rozhodně není nadbytek, a když jsou – mluvím například o italské restauraci Da Emanuel, tak v nich zaplatíte o dost víc. Další štamgasti se pak rekrutují z bývalých příznivců Koga, kteří už měli dost neustálého zvyšování cen a jsou ochotni zajet si za svými oblíbenými jugotěstovinami mimo centrum města.

Já patřím k těm druhým. A aby bylo jasno: pořád jsem velkou fanynkou řetězce Kogo, jehož podniky byly, co se kvality týče, léta letoucí jedněmi z nejspolehlivějších. V poslední době se ale Kogo přidalo k místům, kam nemůžu chodit častěji, aniž by mi připadalo, že sahám trochu moc hluboko do kapsy.

Při první návštěvě v Mirellie jsem si tedy pochopitelně objednala svoje oblíbené jídlo: tagliatelle s rukolou a krevetami. V Kogu by mě stály 285 Kč, tady jsem za ně dala jen 170. Jenže tahle verze nebyla tak dobrá jako v Kogu. Těstoviny se mi zdály trochu suché – jako by na nich nebylo dost omáčky nebo nebyla omáčka dost výrazná. Krevet byla zato spousta a byly skvěle uvařené (když jsem si je dala nedávno v Kogu, byly až příliš měkké). Tak akorát byly i těstoviny, takže můj celkový dojem byl docela dobrý.

Porce jako pro otesánky
A pak jsem tu ochutnala i pár skutečných lahůdek: obrovskou porci fazolové polévky za 60 korun, plnou výrazné vůně uzené slaniny. Malého grilovaného mořčáka evropského (290 Kč), tak čerstvého, že ještě chutnal mořem. Podávají ho vcelku, ale bez kostí. Jedno z jídel v denní nabídce, humrový salát, se dá popsat jedním slovem: pohádka, a navíc za babku. Za cenu pod 300 korun si jinde k humrovi ani nepřičichnete. Tady dostanete za 260 Kč poctivou půlku humra, pár krevet a pořádnou dávku zeleného salátu se smetanovým dresinkem v ruském stylu (k další lákavé položce mezi denními specialitami, polentě s hříbky, jsem se bohužel nedostala – ani při jedné z mých návštěv ji neměli).

Nevím, na čem v Mirellie šetří, ale na množství jídla rozhodně ne. Vegetariánská pizza (129 Kč) byla tak velká, že její okraje přesahovaly velký talíř. Tenké těsto s křupavými okraji bylo posypané nakládanými papričkami, kousky (nedodělaného) lilku, cukety, žampionů a oliv kalamata. Půlku mi pak museli zabalit. Nešetřili ani předkrmem v podobě grilované chobotnice s fazolkami a pórkem (160 Kč). Obsahovala spoustu lehce opečených kousků masa. Měla jsem sice trochu dojem, jako by fazolky byly z konzervy, ale i tak chutnaly dobře. Když máte na jídelním lístku více než dvě stovky pokrmů, tak se nějaký ten kompromis někde asi občas udělat musí.

Ani při jedné ze svých návštěv jsem si nedala dezert – nezbývalo mi na něj místo. A kromě toho se zdálo, že v nabídce jsou jen mražené dorty Bindi a profiteroly, což najdete v každé druhé restauraci a kavárně. Obsluha byla občas pomalejší a taky trochu zapomnětlivá (dva z naší skupiny se při jedné večeři nedočkali ubrousku), nebo naopak příliš horlivá ve své snaze odnášet talíře co nejdřív a neustále nám dolévat matonku. Taky se mi nelíbilo, že nám účtovali chleba (10 Kč za každý kousek pečiva z těsta na pizzu), přestože jsme ho nesnědli. Mysleli si snad, že si ho odneseme domů?

Je jasné, že Mirellie bude srovnávána s Kogem. Lidé jako já sem budou chodit na svá oblíbená jídla – a ta je buď zklamou, nebo příjemně překvapí. Ale když odhlédneme od těchto podobností, je vidět, že Mirellie si vyšlapává svou vlastní cestičku a vykračuje si po ní celkem suverénně. Hosty možná už brzo ani nenapadne pídit se po tom, co mají ty dvě restaurace společného, a oblíbí si Mirellie za to, čím skutečně je.