Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

"Čtyři večerky vedle sebe? Vietnamský styl uvažování není zdravý"

Jídlo

  8:00
Českou kuchyni miluje stejně jako vietnamskou. Třicetiletá energická podnikatelka Naty Trinh je jak sama říká typickým banánovým dítětem - "Zvenku Asie, uvnitř Evropa". Do Prahy přijela před patnácti lety za svou maminkou. Vyučila se kosmetičkou, chvíli se živila jako vizážistka, ale před rokem a půl si otevřela v Karlíně bistro Red Hot Chilli. Čínských fast foodů už měla dost a chtěla Čechům nabídnout chutné a zdravé vietnamské jídlo.

Majitelka vietnamského bistra Red Hot Chilli Naty Trinh. foto: Lidovky.cz

Lidovky.cz: Vyučila jste se kosmetičkou, proč jste si v Česku otevřela bistro?
Vadilo mi, že tu není žádné vietnamské bistro. Na dobré vietnamské jídlo jste museli chodit do tržnice Sapa. Nejvíc mě ale štvalo, že Vietnamci si v Česku pořídili bistro a vařili čínský fast food. To mi přišlo škoda, protože naše jídla jsou mnohdy chutnější a zdravější než ta čínská.

Lidovky.cz: Jak se liší čínská kuchyně od té vietnamské?

Hlavně v čerstvosti. Čínská fastfoodová kuchyně je hodně o mražené zelenině. V čínském bistru salát neuvidíte, zatímco ve vietnamské kuchyni je ve většině jídel čerstvá zelenina a bylinky.

Lidovky.cz: Proč podle vás Vietnamci vařili čínská jídla?
Je to mnohem jednodušší. Navíc pro ně bylo lehčí něco převzít než něco vymyslet. Jim to tehdy vyhovovalo, protože lidé na ty obědy chodili. A když to bistro měli na dobrém místě, tak zákazníci přišli a bylo jim jedno, co si dají, hlavně se rychle najíst a jít zpátky do práce. A cena byla také lidová.

ČTĚTE TAKÉ:

Lidovky.cz: Jaké byly začátky?
Krušné (smích). Protože skok z práce vizážistky a stylistky, tedy z čistého prostředí, do restaurace, kde jsem byla věčně v kuchyni, byl opravdu šok. Přiznám se, že žádnou zkušenost, kromě toho, že jsem chodila do restaurace, jsem neměla. Věděla jsem je to, že to tu chci mít hezký, čistý a nabízet dobré zdravé jídlo. Postupem času jsem se hodně věcí naučila. Naštěstí mám kolem sebe dobré a šikovné lidi, kteří mi radí, co a jak.

Lidovky.cz: Kde jste se naučila vařit? Učili vás vietnamská jídla rodiče?
Do čtrnácti let jsem vyrůstala ve Vietnamu, takže vařit jsem se naučila pořádně až teď. Ale takové ty tradiční speciality, jako je polévka Pho nebo závitky, ty jsem znala a uměla. Zbytek jídel mě naučila švagrová, která je skvělá kuchařka. Spoustu receptů mám od ní, další jsem vypátrala a dopídila jsem se, co bych ještě mohla vařit.

Lidovky.cz: Zvolili jste trochu netradiční název pro vietnamské bistro - Red Hot Chilli...
Je to takové americké. Chtěla jsem, aby bylo v názvu chilli. Protože my používáme hodně chilli, ale to neznamená, že máme všechno jídlo pálivé. Nechtěla jsem klasický název, jako mají všichni. Zlatý drak, Lotus, Zářivá perla a takové ty názvy (smích). Teď všichni vědí, že lidé vyhledávají Pho nebo Vietnam food, tak si to dávají do názvu. My jsme se chtěli trochu odlišit.

Majitelka vietnamského bistra Red Hot Chilli Naty Trinh před svým podnikem.

Lidovky.cz: Vietnamské jídlo je teď vůbec hodně oblíbené...
Je to takový boom, ale zase proč ne. Nejdřív byla čína, pak sushi, teď vietnam. Ale to vietnamské jídlo je opravdu zdravější a čerstvější. Uvidíme, jak dlouho se udrží na žebříčku popularity a co přijde potom.

Lidovky.cz: Zpátky k těm začátkům. Chodili k vám zákazníci hned po otevření?
Začínali jsme v době, kdy otevřeli bistro Pho Vietnam na Jiřáku. To byla přesně ta doba, kdy se lidé pomalu začínali zajímat o vietnamská jídla, takže se rychle rozkřiklo, že i v Karlíně je nějaké vietnamské bistro. Zákazníci začali chodit a byl to docela skok. Ze dne na den jsme měli plnou restauraci a já nevěděla, co se děje. Kromě lidí z okolních kanceláří tu najednou byli i další a já si říkala: "To je úžasné, ale kde se vzali?" Ale bylo to milé překvapení. 

Lidovky.cz: Co si Češi nejvíce dávají?
Jednoznačně Pho. Češi tu polévku opravdu milují. Pak si také dávají různé závitky, smažené i nesmažené, a bun cha. My tu také nabízíme thajské speciality. Od vietnamské kuchyně se ale trochu liší. Je tam hodně citrónová tráva, kokos a kari. Každý si tu oblíbí to svoje. Češi jsou obecně konzervativní, zamilují si to svoje jídlo a na něj pak pořád chodí. Občas ho podvedou a dají si jiné, ale pak se zase vrátí k tomu svému.

Interiér vietnamského bistra Red Hot Chilli v Karlíně.

Lidovky.cz: Když už se bavíme o českých chutích, je něco, co vás na Češích šokovalo?
Jednou jsem byla v tržnici Sapa, kde jsou kromě stánků i různé vietnamské restaurace, na české poměry nemají zrovna ideální hygienické podmínky, a tam seděli dva obrovští holohlaví chlapi a srkali polévku Pho. A to mě šokovalo, protože bych čekala, že tihle chlapi si dají guláš se šesti a knedlo, zelo, vepřo. A oni tam seděli a srkali si tu polévku. To jsem opravdu objevila jinou dimenzi (smích). Koukala jsem na ně a říkala si, jestli to jedí oni, tak to budou jíst všichni.

Lidovky.cz: A zvykli si Češi na chuť vietnamské kuchyně? Přeci jen používáte různé netradiční bylinky, třeba koriandr, který ne každému chutná...
Máte pravdu. Koriandr je velmi silný a aromatický. Mám třeba kamarády, kteří říkají, že chutná jako šampon (smích). A opravdu chodí zákazníci, kteří si objednají jídlo bez koriandru, tím líp, protože je strašně drahý (smích). Je to věc zvyku. Pro mě byly třeba syrečky neskutečně smradlavé a teď už jsem si zvykla. Možná je to tím, že jsem navštívila továrnu, kde je vyrábějí. Už mi nesmrdí a docela i chutnají. Tedy nevyhledávám je, ale když mi je nabídnou, dám si.

Co o bistru Red Hot Chilli napsali jinde:

Scuk.cz: Vietnamské bistro se sympatickou paní majitelkou, které vás nechá zapomenout na všechny „číny“. Lístek je stručný a kombinuje pouze vietnamskou a thajskou kuchyni. Interiér je příjemný a jednoduchý a posedět můžete i venku.

Lidovky.cz: Jací jsou vaši zákazníci?
Chodí sem opravdu různé typy lidí. Nejvíce je tu zastoupena střední generace, ale přijdou i mladší a starší lidé. Opravdu je to pestré, což je fajn. Je vidět, že lidé už se nebojí a to jídlo znají. Taky sem občas ale přijde někdo a chce kung pao a já říkám, bohužel, to tady nemám (smích). Ale díky bohu, takových je jen pár.

Lidovky.cz: Chutná vám česká kuchyně?
Miluju českou kuchyni. Já jsem tady vyrůstala od puberty a jedla jsem taková ta klasická jídla ve školní jídelně. A všechno jsem dojídala. Když spolužáci říkali 'fuj, to je hnusný', tak mě to chutnalo a snědla jsem to. V restauraci si s chutí dám pečenou kachnu se zelím a s knedlíky. To zbožňuju. Ale i svíčková mi chutná.

Lidovky.cz: Dají se v Čechách sehnat všechny suroviny k vaření vietnamských pokrmů?
Dají se sehnat bez problémů a jsou i čerstvé. Bohužel, právě tím, že jsou exotické, tak ty náklady jsou mnohem vyšší. Máme různé dodavatele. Ze Sapy mi vozí čerstvé bylinky a zeleninu. Maso máme od českého řezníka, který je tady vedle. Už se známe a ví, co chceme a potřebujeme. A to je bezvadný.

Lidovky.cz: Liší se od sebe vietnamská jídla? Třeba polévka Pho. Každý ji prý vaří trochu jinak...
Recepty se liší podle toho, z jaké části Vietnamu jsou. Já třeba pocházím ze severu, kousek od Hanoje, a používám trochu odlišné koření než mají na jihu. Je to jako v Evropě nebo v České republice. Svíčková se také liší podle oblasti, každý ji vaří trochu jinak. Stejné je to s Pho. Ale jsou to jen drobné rozdíly, většinou v koření.

Bistro Red Hot Chilli

Lidovky.cz: Můžete Čechům uvařit všechny vietnamské pokrmy? Například vietnamskou specialitu vařené kachní embryo by si asi mnoho lidí nedalo, co myslíte?
Vietnamská gastronomie je pestrá, často jde ale do extrémů. Speciality jako kachní vejce, kdy se jí embryo těsně před vylíhnutím, opravdu nesnese každý. Ale ve Vietnamu ho třeba dávají starým a těhotným, protože je hodně výživné na vápník. Jednou jsem tuto specialitu přinesla kamarádům na Silvestra, pár lidí zavřelo oči a ochutnalo ji, ale pro Evropana je to opravdu dost extrémní. Stejně tak pražené larvy bource morušového jsou ve Vietnamu pochoutka. Tady bych s nimi asi neuspěla.

Lidovky.cz: Co třeba psi?
Ti se ve Vietnamu jedí. Pro Vietnamce je to běžné maso, jako třeba skopové. Ale musejí to být speciální psi. Moje teta třeba měla vlčáka jako domácí zvíře. A toho by nikdy pochopitelně nesnědla. Já psa ochutnala jen jednou, když jsem byla malá, ale to už si nepamatuju. A takové ty fámy, že se v čínské restauraci podávají psi, jsou nesmysl. To je strašně drahé maso, které si Asiaté raději nechají pro sebe. Rozumní lidé na to přijdou, ostatní šíří tyto zvěsti.

Lidovky.cz: Je něco, čím jste se od Čechů v gastronomii inspirovala?
Asi přístupem k hostům. Asijský přístup k zákazníkům je takový studený. Když přijdete do čínské restaurace, tak na vás ani nepromluví, maximálně, když si řeknete o účet. Ale já si s každým něco řeknu a je to mnohem lepší přístup. S hodně lidmi jsem se tady spřátelila. Lidi, kteří sem chodí jsou otevření, a to je fajn. Strašně mě to baví.

Lidovky.cz: Co by se tedy obecně Vietnamci měli od Čechů naučit?
Žít. Já myslím, že styl života. Vietnamci pracují od rána do večera. Teď nemluvím o sobě, protože já se nepovažuji za typickou Vietnamku, ale obecně všichni Vietnamci žijící v České republice pořád pracují a nevěnují se sami sobě. Nemají na to čas. A to je škoda. Většinou to ale dělají kvůli rodině, aby ji uživili. Takže pracovat musejí. Ale já myslím, že by mohli zvolnit. Člověk žije jen jednou.

Mezi námi...

Naty jsem neznala, doporučil mi ji kolega, přesto jsme si dokázaly povídat tři hodiny. Při tom jsme popíjely skvělou vietnamskou kávu a korejský pomerančový čaj. Svým tématickým záběrem mě překvapila. Rozhodně jsme se nebavily jen o vietnamském jídle, ale také o politice. Názor má i na prezidentského kandidáta Tomia Okamuru - považuje ho za nesoudného. Jako senátora ho však bere. Mezi naším hovorem sem tam odbíhala kasírovat zákazníky. Se všemi vždy prohodila pár slov a vyprovodila je vřelým úsměvem. O svých hostech ví prý hodně, s některými se spřátelila a jezdí s nimi na dovolenou. Třeba do Vietnamu. Doma už je v České republice, kde má nejen skvělé bistro, ale také rodinu.

Lidovky.cz: A naopak? Co by měli Češi pochytit od Vietnamců? Asi tu pracovitost, že?
Přesně (smích). Možná by Češi měli zlepšit trochu přístup k lidem. Na úřadě se málokdy setkáte s vřelým přístupem. Člověk tam necítí to teplo. A to je škoda. Ve Vietnamu jsou všichni víc přátelští a pokorní. Tady je to pomalu vzácnost.

Lidovky.cz: Pracovitost se Vietnamcům nezapře. Hodně lidí by ovšem mohlo namítnout, že už je těch večerek a kosmetických salónů s umělými nehty moc. Co myslíte?
To je syndrom asijského podnikání. Když Vietnamci vidí, že se někomu daří, další na to navážou a dělají to samé. Oni si neřeknou, už tady jsou tři obchody, to už je moc, budu dělat něco jiného. Ne, oni si otevřou ten čtvrtý obchod s tím samým sortimentem. V tomhle není bohužel vietnamský způsob uvažování moc zdravý. Takže bohužel se stává to, že máte na jedné ulici čtyři potraviny a všechny nabízejí totéž. To samé je s těmi nehty a trochu se bojím, aby to nebylo s vietnamskými bistry, aby toho zkrátka nebylo moc.

VIDEO: Střílej po mně! Kameraman natočil téměř celý útok v centru Prahy

Premium Ve čtvrtek zemřelo rukou střelce Davida K. 14 obětí, 25 lidí je zraněných, z toho deset lidí těžce. Jedním z prvních na...

Máma ji dala do pasťáku, je na pervitinu a šlape. Elišku čekají Vánoce na ulici

Premium Noční Smíchov. Na zádech růžový batoh, v ruce svítící balónek, vánoční LED svíčky na baterky kolem krku. Vypadá na...

Test světlých lahvových ležáků: I dobré pivo zestárne v obchodě mnohem rychleji

Premium Ležáky z hypermarketů zklamaly. Jestli si chcete pochutnat, běžte do hospody. Sudová piva totiž dopadla před časem...