Působí mi vyslovené potěšení, že mohu, lépe řečeno musím ve věci policejních odposlechů s názorem všech těchto celebrit (na to ostatní nemám silný názor a považoval bych za správné, kdyby o tom rozhodl Ústavní soud) zcela zásadně nesouhlasit.
Ve zmíněném protestním dopise představitelům médií je vyslovena domněnka, že motivem zákonodárců snad bylo ochránit fyzické osoby před zveřejňováním informací získaných z odposlechů tam, kde by jejich zveřejnění nebylo ve veřejném zájmu. To je prý ovšem českým právem zakázáno už teď. Přitom o tom, zda zveřejněním konkrétních informací došlo k překročení křehké hranice mezi veřejným zájmem a ochranou soukromí, by měl podle nich rozhodovat jedině soud.
Další komentáře Bohumila Doležala najdete na jeho webové stránce www.bohumildolezal.cz.
Samo o sobě se tu předpokládá, že když se policie rozhodne někoho odposlouchávat, je tím dáno, že nejen fakt odposlechu, ale i jeho obsah, o němž při rozhodování nikdo nic netušil, je ve veřejném zájmu, a odposlech je možné zveřejnit. Pokud by se snad probůh ukázalo, že o veřejný zájem nešlo, je možné se domoci spravedlnosti dodatečně u soudu, poté, co byl dotyčný vláčen a zostuzen všemi médii, co je jich pod dopisem podepsáno. Je mi líto, ale to je logika Benešových dekretů.
V jednom komentáři se píše, že vysoce důležitým zájmem je svoboda slova a možnost upozorňovat na nekalé praktiky politiků, které policie řádně nevyšetří, a u žádného soudu tedy neskončí. Má se tomu rozumět tak, že když něco u soudu neskončí, znamená to, že to policie neřádně vyšetřila, a její selhání pak napraví mediální lynč?
V posledních měsících a týdnech jsme byli svědky toho, jak texty podloudně uzmutých policejních odposlechů zneužívala některá média k rozehrávání vlastních politických her. Tomu je třeba za každou cenu zabránit. Václav Klaus média zjevně nemiluje. V případě policejních odposlechů je ovšem pravda na jeho straně.