Přestože byl v sedmdesátých letech ikonou módní fotografie a jeho věhlas byl srovnatelný s Helmutem Newtonem, za svého života si nikdy nepřál, aby jeho práce byla vidět kdekoliv jinde než na stránkách časopisů. Neprodával, nevystavoval, nepublikoval knihy. Teprve nyní, více než dvacet let po jeho smrti, Bourdinovy archívy otevřela a zpřístupnila galerie Louise Alexander a fotky nabídla k prodeji.
Guy Bourdin během svého života pracoval například po 30 s francouzskou mutací časopisu Vogue. Módní fotky v jeho podání jsou barvité, často na hranici fetiše a surrealismu. Jeho styl našel obdivovatele a pokračovatele po celém světě, mezi jeho následovníky patří například David LaChapelle. Bourdin se nikdy netajil tím, že sám sebe zla velkého umělce, který působí v komerčním světě.
Obdivoval Mana Raye a neváhal se opakovaně za ním vydat. Šestkrát byl odmítnut u dveří Rayeovou manželkou. Po sedmé ho však již mistr neodmítl. Houževnatost a tvrdohlavost byla patrná i v jeho práci a přístupu.
Například list New York Times tvrdí, že Bourdin běžně nechával modelky celé dny potápět se v bazénu, popřípadě je nechal kráčet po skále na březích oceánu za bouřky, aby naplnil své vize. Jednou z nich bylo i lepení perel na kůži, přičemž hrozilo, že modelka zkolabuje. Nicméně jiní podobná tvrzení mírní.
Jeho asistent Sean Brandt podle britského Guardianu řekl, že Bourdina nikdy neviděl krutého. "Guy mohl na své modelky tlačit, ale jen pouze tak, aby tím umožnil zaznamenat své vize na celuloid."
Fascinující na jeho snímcích je mimo jiné to, že komerční produkty, tedy boty, šperky či oblečení, jsou pouze jakýmsi doplňkem. Fotkám nedominují, tedy tak jak je v módních časopisech běžné. Éra této specifické estetiky opadla, proto najít obdobně laděné fotky (nejen v Bourdinově stylu) dnes už v časopisech jen těžko najdeme.
Zobrazit celou fotogaleriiProhlédněte si pohodlně všechny fotografie |