  |
Jsme spolu již 12 let a cestování se stalo naší společnou vášní a koníčkem. Projeli jsme několik zemí Evropy, Asie a ostrovů Karibiku. Už dlouhou dobu jsme zvažovali opustit na delší dobu Česko a žít nějakou chvíli v zahraničí. Vše do té doby probíhalo standardně: chodili jsme oba do práce a podnikali, platili hypotéku, účty a zbývalo nám stále méně času na sebe. O společném snu jsme doposud jen mluvili. To jsme však ještě nevěděli, co vše k nám během velmi krátké chvíle přijde.
Cestu můžete sledovat na Instagramu |
Přesně 24. května 2018 se nám změnil život. Lucie se ráno probudila a nebylo jí vůbec dobře. Začal kolotoč návštěv doktorů a stále bez nálezu a diagnózy. Její zdravotní stav se rychle horšil. Bolesti břicha, průjmy, teploty a hubnutí. Deprese, úzkosti a panika. Nález 11 cm dlouhé cysty v břiše a diagnóza až téměř po osmi měsících, Crohnova choroba. Procházeli jsme zatím nejhorším obdobím v životě, věděli jsme, že takhle to dál nejde.
Klasická medicína neumí tyto zdravotní problémy vyléčit a tak jsme hledali alternativní cestu. A právě na této cestě jsme se rozhodli přestat o našem snu jenom mluvit a začali jednat. Když se Lucii začalo ulevovat a cítila se lépe, začali jsme plánovat tuhle „šílenost“, jak rádi říkáme. Čekala nás nejtěžší otázka a rozhodnutí. Kde vzít tolik peněz, abychom se nemuseli hned vracet a zároveň řešit stálý příjem na cestách?
Kouzelné datum 02.02.2020
Prodali jsme tedy vše, co jsme měli. Byt včetně vybavení, osobní věci, i nesmysly nalezené při úklidu. Dali jsme výpověď v práci, zrušili živnost. Zařídili jsme vše potřebné, nakoupili nejnutnější vybavení na cestu, zařídili pojištění a další věci. Sbalili jsme si svůj život do dvou krosen a čekali na 02.02.2020. Mezitím jsme vše oznámili rodině a přátelům. Někteří nám nevěřili, nebo spíše doufali, že náš plán nedotáhneme do konce. Ale většina lidí nás podpořila a podporuje.
Podobné příběhy čtěte zde: |
Když den „D“ nastal, vychutnali jsme si poslední české pivko na letišti a vyrazili s jednosměrnou letenkou do Thajska. První dojmy a reakce u nás obou se hlavně na začátku cesty dost lišily. Lucie prožívala trochu šok při první noci v Bangkoku. Až tady vám totiž vše dojde. Krosna, na kterou se díváte, je totiž to jediné, co máte. Samozřejmě, že se můžete kdykoliv vrátit, ale proto tady nejsme. Aleš, ten byl natěšený a šťastný. K řešení měl maximálně tak občasné utěšování Lucie. Druhý den se ale vše změnilo a začalo společné dobrodružství.
Nyní jsme na cestě teprve dvacátým dnem, ale zážitků máme, jako bychom tu byli rok. Procestovali jsme Thajsko od jihovýchodu až po sever k hranicím s Laosem. Vykoupali jsme se v moři, ujeli skoro 600 km na motorce, prošli jsme džunglí plnou pavouků a hadů, vykoupali se u vodopádu, navštívili místní horské vesničky a ochutnali spoustu vynikajícího jídla a místních piv.
Lucii je lépe
V tuto chvíli sedíme ještě v Thajsku na břehu řeky Mekong. Koukáme na protější břeh, který už však patří Laosu. Zítra ráno překročíme hranice a čeká nás dvoudenní plavba po řece do nejbližšího města v Laosu. Teď už však ani jeden z nás nepochybuje, zda to bylo správné rozhodnutí. Naopak - teď už víme, že to bylo to nejlepší rozhodnutí, jaké jsme mohli udělat.
Cítíme totiž, že teď opravdu žijeme a plníme si svůj sen. A co víc? Zdravotní stav Lucie je den ode dne lepší a to jak po fyzické, tak i po psychické stránce a to je nejvíc!!! Jsme sice stále na začátku cesty, nevíme, kde budeme za týden spát, kde budeme za měsíc, co budeme dělat, až nám dojdou peníze. Cítíme se ale neskutečně svobodně a hlavně víme, že nám tyto společné zážitky nikdo nikdy nevezme.
