Všechna výše zmíněná místa jsou jistě dostatečně pompézním způsobem jak zahnat hlad. Návštěva gastro podniků je ale v české společnosti také překvapivě zážitkovou událostí z oblasti etikety.
Kde jinde spatřit tak pestrou přehlídku držení příboru. Ač etiketa uvádí pouze jediný správný úchop vidličky a nože, ve vyhlášené restauraci i obyčejné jídelně se lze setkat s nepřeberným množstvím chmatů.
Zatímco jeden strávník drží nůž jak tužku, druhý host má příbor za pletací jehlice, třetí porcuje řízek jako sup právě lapenou kořist a další připomíná střihoruké stvoření, které nechce své špagety carbonara sníst, ale vytvořit z nich umělecké dílo… Nehrozí při této šavlované vypíchnutí oka? A není takové snažení zbytečně vysilující?
