Nu dobrá
Bydlil jsem tam asi dvacet roků. Nyní již nikoliv. Má velice blízká příbuzná učí na škole Máj I., a to sice tak, že stále.Nastěhoval jsem se tam tuším někdy 82. To bylo v době pracovní povinnosti a dokonce i cikáni, i když již tenkráte měli určitá privilegia, musili pracovat. Nevím jak jinde, ale v Budvajzu jim patřilo popelářství. Přišel převrat. Ódéesácká smetánka, spříznění advokáti, privatizátoři, chtěli obsadit historickou část města. Vystěhovali cikány na Máj a rozdělili si mezi sebou atraktivní nemovitosti v historickém centru. Snížili tím tržní ceny bytů na sídlišti o padesát i více procent. Některé, v blízkosti Volfovky jsou zcela neprodejné. Měl jsem tam od března 1990 krámek. Rejže jako blázen. V neděli dopoledne teplej chleba, to samé den co den, fronty zakroucený čtyřikrát kolem paneláku. (Pro nepamětníky, od soboty do úterka se ve státních obchodech doprodával tvrdej chleba, pokud vůbec byl).Posvícení skončilo, soudruzi ředitelé, přejmenovavší se na top management vzali zastoupení zahraničních řetězců a malé potravinové obchůdky zlikvidovali. Vznikla tam parfumérie. Přišel čoud, kopnul prodavačku do kouta a sebral voňavky za bratru několi tisíc. Přivolaní policejní psychopati stěží porozuměli oč jde, předstírali, že umí psát a odešli.Děti odmítali chodit na pískoviště, protože se tam rvali pígoši, chcali na písek, prostě jejich obecné zvyklosti. Ale kdo by jim to měl za zlé, že. Je to jejich kultura.Ta moje příbuzná musí o prázdninách doučovat čoudy, co se vrátili z Anglie a zapomenuli, že se tady chodí do školy. Je zcela běžné, že bílé děti jsou bandou cikánů zbity. Nedávným hitem je, že cikáni romského původu přepadnou spolužáka, seberou mu telefon a telefonují svým příbuzným do Kanady, Anglie. Pak telefon vrátí.Ale jak říkám, kdo by jim to měl za zlé. Vždyť jsou přeci součástí kulturního dětictví - nebo ne - ale jo, jsou.