Profesor Oskar Krejčí k
Profesor Oskar Krejčí k Ukrajině: První denvládní zaslepenosti Praha zaútočila na Kyjev. Ministr zahraničních věcí i premiér, oba první den v úřadu s důvěrou Poslaneckésněmovny, za kritickou situaci na Ukrajině viní vládu a prezidenta Viktora Janukovyč. A volají, jak jinak, po sankcích. Oskar Krejčí, profesora politolog 20.únor 2014 - 20:00 Jak své zemi sdělilBohuslav Sobotka, cílem sankcí má být okamžité zastavení násilí, stažení silových složek, které jsou ve střetu s demonstranty, a návrat k politickému řešení. Podle Lubomíra Zaorálka by k tomu měli pomoci například zákazy cestování či zablokování účtů vybraných politiků. S tím se pak ministr chystána dnešní jednání v Bruselu. V této situaci není třeba nic dodávat ke slovům bývalého německého kancléře Gerharda Schrödera: „Evropa udělala chybu, že se postavila za jednu frakci, a nyní je jen jednou ze stran konfliktu.“Krejčí: Za prohru se platí! Středopravou vládou! Nezodpovědní či nekvalifikovaní politici Evropské unie už před summitem EU-Ukrajina v Litvě nakonci listopadu chodili mezi manifestanty na rodícím se Eromajdanu. Pomáhali tak nastartovat politiku dvojího metru, která je příznačná i pro dnešníchování české vlády: povzbuzování manifestantů a kritika vlády. Přitom každý,kdo není informačně závislý na hlavních českých mediích, ví, že by žádná vládav zemích Unie či ve Washingtonu nestrpěla ten typ manifestace, kterého jsmesvědky v Kyjevě: nejen ohně na ulicích, ale i násilné obsazení některýchvládních a městských úřadů, a to i městech na záp adě Ukrajiny. Stačí sipřipomenout, jak loni v prosinci německá policie rozehnala několikatisícovou hamburskou manifestaci squatterů podporovaných levicovými radikály. Kde bylačeská vláda a česká oficiózní media, když newyorská politice rozhánělamanifestanty hnutí Occupy Wall Street v roce 2012?Zmíněný summitUkrajina – EU byl ze strany Evropské unie trestuhodně špatně připraven.Asociační dohoda byla sepsána až hrozivě nevýhodně pro Ukrajinu. Neobsahovalaani příslib odstranění vízové povinnosti, natož hospodářské pomoci zemi, kterástála a stojí před bankrotem. Přitom volný vstup levného a často ikvalitnějšího unijního zboží by přes volnou hranici s Ruskem ničil nejenukrajinskou výrobu, ale i ruskou – což vedlo Moskvu k varováním, že svojiobchodní hranici s Ukrajinou uzavře. V situaci, kdy statistiky říkají, žezávislost Ukrajiny na obchodu s Ruskem je vyšší než na obchodu s Evropskou unií. Už před summitem ve Vilniusu tak byla pro u krajinskou vládu matematikajasná: Kyjev potřebuje 160 miliard eur a Evropská unie nabídla pomoc ve výši620 milionů eur. V takovéto situaci by asociační dohodu nepodepsal žádný trochu odpovědný státník. Pak teprve,poté, kdy summit Ukrajina – EU totálně selhal, přišla Moskva s nabídkou půjčky15 miliard dolarů Kyjevu.Půjčky bezpodmínekStojí za to si připomenout část vystoupení ministra Lubomíra Zaorálka k otázce Ukrajiny zminulého týdne. Podle záznamu z Poslanecké sněmovny ČR mu arménský ministrzahraničí řekl naprosto na rovinu: »My jako Arménie potřebujeme držetvztahy s Ruskem z důvodů strategických.« A snad vám nemusím vysvětlovat, že Arménie v pozici, ve které je, si nemůže dovolit přetnout vztahy s Ruskem."A jestliže nás Evropa postavila před otázku buď a nebo, tak jsme nebyli schopni Rusko useknout, podepsat asociační dohodu. To prostě v naší zemi strategicky nebylo možné provést. A nám je to líto, chtěli jsme mít vztahy naobě strany.« Právě ta situace buď a nebo způsobila, že rozhovory Arménie oasociační dohodě ztroskotaly . Podobně je to na Ukrajině.“Rozumí vůbec český ministr tomu, co říká? Ten, kdo postavil Ukrajince do neřešitelnésituace, byl Brusel, určitě ne Moskva.Výzva českévlády vládě a prezidentovi Ukrajiny vyjednávat a nepoužívat sílu je horší než knížecí rady. Každá několik týdnů či dokonce měsíců trvající manifestaceakumuluje radikalismus. Přitahuje extremisty všech barev, kteří nerozumíkompromisům. V roce 1989 také tehdejší generální tajemník Komunistické strany Čínyjednal s manifestanty z náměstí Tchien-an-men. Výsledek byl tragický. Obecně platí, že každý uzavřený kompromis je pro extremisty pouze odrazovým můstkem pro radikalizaci požadavků. Když Viktor Janukovyč dodržel dohodu s opozičními vůdci a stát propustil zatčené manifestanty, místo vyklizení naměstí a dohod v parlamentu zaútočili 18. unora „manifestanti“ na policii chránícíparlament. A na čele útočících bojůvek byli politici hlásící k odkazu banderovců. Tehdy začali umírat lidé. Je nutné si tuto chvíli připomínat. Protože pod tlakem medií a jednostranných stanovisek unijních politiků se na tento prostičký fakt brzy zapomene. V české vládě už dnes nikdo neslyší antisemitská a protiruská hesla „manifestantů“, nemluvě o požadavcích na revizi hranice s Polskem – a o průběžném vyzbrojování radikálů,které řadu týdnů ukazovaly i zahraničí televize. A vina bude jen ukrajinská vláda a prezident.Má-li jednání české vlády a některých unijních politiků vůbec nějakou logiku, pak je tologika barevné revoluce: „Když bude zvolen někdo, kdo nám nevyhovuje, ulice snaší podporou jej svrhne. A pak si už volby ohlídáme.“K čemu jsou ale volby? Po těch loňských v Česku se nový ministr zahraničních věcí chová jen jako oranžová napodobenina Karla Schwarzenberga. Jakoby kníže zapomněl naministerstvu ve stole usnesení k situaci na Ukrajině a vláda – postrádající vlastní invenci či soutěžící o hrdý titul nejtrapnějším vláda Evropské unie –ono usnesení schválila. Přitom nikdo by neměl být opatrnější na poli zahraniční politiky více, než strana, jejíž ministři odsouhlasili bombardováni Jugoslávie.Jako by v českém vládním kabinetu nikomu nezáleželo na tom, zda po tak Západem požadované změněna Ukrajině nový vládce zbaví zemi korupce a jestli bude mít peníze na splnění demagogických slibů. Jako po oranžové revoluci na přelomu let 2004 a 2005. A už vůbec nezáleží na tom, že Ukrajina je etnicky, nábožensky a sociálně rozdělena tak, že násilím svrhnout vládu znamená mobilizovat druhou část země a hnát zemi do ještě většího chaosu. Chaosu přenášejícího krev.Chaosu, v němž si snad každý začne přát, ať se už Ukrajina konečně rozdělí.Psáno pro Prvnizpravy.czOskar Krejčí