Kdy měl film předehru, páni ve fracích, dámy ve večerním,
mezihru ku přestvávce a přirozeně postludium. např. Lawrence z A. Šlo vidět i beze slov, potom jako čtenář Bible šlo naučit se text, každé slovo na svém místě, klasika. Ani pomlčka navíc. Potom podkladové texty, různé životopisy, i tam, kde autoři je nepřiznávají. (A Musil, např.) Hudba, ruchy, herci. A tak dál, protože film je autentický, časem se člověku mění jak se mění sám člověk. Je konečně film šancí i nějak projekcí nás samotných do díla. Lze si děj i dopisovat, kde jen náznak, kde neponižován dovák vysvětlováním. Byl drahý, nebyl dokončen nebo jen zkratově. Kdo ho umí (znát nestačí, porobně jako ve škole musí člověk umět třeba ve 2.00 ráno vzbuzen), ví více o orientu než media bydlící a tvořící v hotelech. Jiné jsou vážnější, silnější, ale úcta k divákům je vzácná. Hrdost na diváka, který to zvládne. Jordánský král fascinován dal na plac všechny jordánské lepší koně, 1960 už jich moc nebylo. A pointa? Bolševik ho nekoupil ani v černé kopii, šel by od válu mnohem dřív, český rozhlase, sponsorující Prostituci za pultem, právě v TV! Podobně k učení se jazyku je třeba emocionální kontext, učíme se od matek ne náhodou velmi zručně. Podobně atraktivní učitelka, ve vší počestnosti, má větší vliv, než vyhořelý kantor. Kde však mnoho shlédnutého, efekt mizí, asi jako desáté umyté auto už člověk neprožívá. I v jazycích střídmost je cnost.