Armáda v míru to má těžký,
je stavěna na krajní aktivity, a když se nic neděje, cífršpionování to nezachrání. Je tu také dědictví minula, po Radeckém se prohrálo skoro všechno. Vyřeší se dezercí, darem munice a techniky hitlerovi, ústupem, vyjma vyjímek , ať už přísaze věrných nebo bojujících v zahraničí. Což doloženo spíše jen historickými jednotkami nadšenců, než významnou pozicí v životě. Dnes vojště u lidí to má dobrý, ale asi jako u fotbalu se čeká, že to zaplatí ti druzí. Státu či firmám se toleruje skoro vše, uniformy budí závist. Naštěstí politik s modrou knížkou má před nimi respekt, někdy až příliš velký,což se ve vojsku rádo využije, z čehož potom patálie u Nečasů. Armáda by měla mít výsledky, bojové, srozumitelné , zveřejnitelné. Nestydět se za pohřby, naopak, i rodiny padlých si zalouží podporu veřejnosti. Jen souhrně na státní svátek, to je formální, symbolické, pro televizi a její reklamy, ale v denním životě. Potom by asi i šetřílci investující do kont miliardářů posunuli své priority.