Americký Národní úřad pro ekonomický výzkum zveřejnil studii, v níž poukazuje na fakt, že nejagresivněji lobbující finanční instituce, které utrácely za lobbing ve Washingtonu nejvíce peněz, uzavíraly nejrizikovější hypoteční úvěry.
Zároveň pomocí různých finančních instrumentů zabezpečily větší počet těchto úvěrů a nabízely je investorům. Po splasknutí bubliny obdržely "odměnu" za své úsilí v podobě největší části ze 700miliardového záchranného balíku. Znechucení amerických daňových poplatníků je tudíž naprosto pochopitelné.
Jsme svědky morálního hazardu ve své ryzí podobě. Díky většímu množství finančních prostředků na lobbování vzrůstal vliv bank ve Washingtonu, pocit nezranitelnosti rostl a spolu s ním se zvyšovala i ochota bank riskovat. Odměnou byly vyšší krátkodobé zisky a bonusy pro zaměstnance.
Po splasknutí bubliny se "investice" do lobbingu vrátila. Nezodpovědnost a chamtivost byly oceněny, když nejagresivněji lobbující banky dostaly největší část prostředků ze záchranných fondů.
Situace se navíc ještě zhoršila. Banky, které byly příliš velké na to, aby zkrachovaly, jsou nyní ještě větší. Rozpočty na lobbování opět bobtnají, regulace finančního sektoru se stává bezzubou a trh derivátů je nadále minimálně regulovaný. Finanční sektor v USA se zarputile snaží vrátit poměry na předkrizovou úroveň a daří se mu to. S jistotou tak lze říci, že rok 2008 nebyl poslední finanční krizí.
- 3. června 2011 9:05