Možná ve spotřebě alkoholu nejsme na druhém místě, v civilizovaném světě ale každopádně patříme na přední příčky. Neúměrné popíjení zkrátka mnozí v českých luzích a hájích nepovažují za hřích, byť podle řady expertů, ale i mnoha výrobců to hřích je. A velký.
Stačí příklad piva, kterého se loni v Česku prodalo na 16,2 milionu hektolitrů (přes 3,2 miliardy půllitrů). Ještě před několika lety činila jeho průměrná roční spotřeba na hlavu (od kojenců po seniory) 160 litrů, a byť v poslední době klesla ke 143 litrům, stále je nejvyšší na světě. Ostuda? Naopak! Prezentujeme to jako úspěch, když na nás nemají ani pivní borci jako Němci a Rakušané.
Z ročně vypitého etanolu pak na zlatý mok připadá plných 58 procent. Ve víně je pravda. A v Česku také 30 procent roční spotřeby čistého lihu (Češi vypijí v průměru 19 litrů vína na hlavu). Na likéry a kořalky (ročně kolem 6,5 litru na hlavu), které mají největší obsah alkoholu, pak paradoxně připadá „jen“ dvanáct procent z roční spotřeby lihu na obyvatele.
Ještě před několika lety činila jeho průměrná roční spotřeba na hlavu (od kojenců po seniory) 160 litrů, a byť v poslední době klesla ke 143 litrům, stále je nejvyšší na světě.
Pivo levnější než voda
Ministerstvo zdravotnictví argumentuje vysokými náklady na léčení alkoholiků a přitažlivostí alkoholu pro mladistvé, národní protidrogový koordinátor Jindřich Vobořil marně apeluje na nutnost přísné regulace a omezení dostupnosti. U té má jistě pravdu: jen těžko se odolává alkoholu, když leckde vyjde půllitr piva levněji než třetinková lahev předražené stolní vody.
Náklady na uvaření kvalitního piva jsou přitom v mnoha případech vyšší i než u ostatních alkoholických nápojů včetně lihovin (i když například výroba kvalitní whisky je složitý a nákladný proces, který si s pivem nezadá).
Český vztah k alkoholu je hluboce zakořeněn z dob, kdy se nejvíc piva a kořalek vypilo v hospodách, kde si štamgasti po několik večerů v týdnu dopřávali svých deset „kousků“ a pití piva bylo národním sportem. Jistě, doba se mění, ale jen pomalu.
Životní styl versus popíjení
Trendem je zdravý životní styl, běhání, reklamy na štíhlá těla, ale i zaměření na čím dál vyšší pracovní výkon, který se už tolik s pravidelným holdováním alkoholu neslučuje. Jak si tedy vysvětlit – máme-li věřit statistikám OECD –, že český národ ve spotřebě alkoholu zrovna rychlým tempem nepolevuje?
V rámci objektivity je nutné přiznat, že máme v konzumaci alkoholu zdatné pomocníky: nelichotivou bilanci nám pomáhají zvyšovat početné (byť krátkodobé) nájezdy zahraničních návštěvníků, pro které je naše levné pivo, rum či víno lákavější než Karlštejn. Ale abychom těch dvanáct litrů nesváděli jen na ně - činí se i domácí pijáci, jen hřeší více doma nežli v hospodách.
Před deseti lety tvořil prodej piva v „on-trade“, tedy v gastronomii, přes polovinu veškerého tuzemského prodeje, dnes je to necelých 40 procent. Pití v hospodách přece jen podražilo a Češi se vrhli na extrémně laciné pivo v „petkách“ nebo plechovkách.