Výsledky rozsáhlé studie zveřejněné koncem minulého týdne britskou organizací Institution of Mechanical Engineers (IME) jsou alarmující: Téměř padesát procent globální produkce potravin prý skončí namísto v našich žaludcích v odpadkovém koši.
Za plýtvání až dvěma miliardami tun jídla ročně mohou dle londýnských odborníků především nedomyšlená infrastruktura včetně špatného skladování, často absurdně nastavené datum minimální trvanlivosti a politika supermarketů, které do regálů pustí výhradně kosmeticky dokonalé zboží. A samozřejmě také zákazníci, kteří sáhnou po výhodné množstevní nabídce, i když je předem jasné, že potraviny nemohou spotřebovat.
Co budeme jíst?
„Množství jídla, které je promrháno, je ohromné. Je to jídlo, které by mohlo sloužit k nasycení rostoucí světové populace včetně hladovějících lidí,“ prohlásil zástupce IME Tim Fox. A dodal: „Jedná se rovněž o zcela zbytečné plýtvání půdou, vodních a energetických zdrojů, které byly využity při produkci, zpracování a distribuci těchto potravin.“
Tak rozsáhlé mrhání musí dle IME co nevidět skončit. Poznatky organizace jsou alarmující zejména v souvislosti s predikcemi Organizace spojených národů, dle které by se populace do konce 21. století mohla rozrůst o další tři miliardy lidí.
Dánská aktivistka Salina Juulová vidí v mrhání potravinami globální tragédii. Jídlo, které každoročně hnije na skládkách tohoto světa, by dle ní nakrmilo až tři miliardy lidí. „Zatím lze mrhání sice v Evropě považovat za neviditelný problém, v budoucnosti se však jeho řešením budeme muset nutně zabývat my všichni,“ míní Juulová.
Zjištění studie Global Food; Waste Not, Want Not:
- Na skládkách skončí 30 až 50 procent (1,2 až 2 miliardy tun) roční produkce potravin;
- sklizně, jež se nikdy nedostanou ke konzumentům, spotřebují ročně přibližně 550 miliard kubíků vody;
- globální produkce potravin by si již v roce 2050 mohla každoročně vyžadovat 10 až 13 bilionů metrů krychlových vody;
- v případě, že budou vlády a organizace typu OSN v příštích letech spolupracovat na změně přístupu ke konzumaci a zamezí dalšímu plýtvání zdroji, mohly by bez zvýšení produkce zajistit o 60 až 100 procent více potravin.
Zatočit s problémem se nedávno rozhodla i vláda Velké Británie – investovala miliony do osvětové kampaně a založila organizaci, jež má za úkol o bezhlavém plýtvání informovat veřejnost. Největším svátek marnotratnosti jsou v Anglii dle kampaně Love Food Hate Waste Vánoce. Každoročně během svátků v britských popelnicích skončí mimo jiné dva miliony krocanů anebo 74 milionů tradičních vánočních dezertů, takzvaných mince pies. Což je téměř dvakrát tolik zákusků, než britský maloobchodní gigant Marks & Spencer zvládne ročně vyrobit.
Zatímco v Německu trpí denně hladem půl milionu dětí, v tamních popelnicích skončí ročně dvacet milionů tun potravinPodobné kampaně v uplynulých měsících odstartovaly i u našich německých sousedů. Není se čemu divit. Zatímco ve Spolkové republice trpí každý den hladem půl milionu dětí, v tamních popelnicích skončí každoročně minimálně dvacet milionů tun potravin. Dle studie, jež analyzovala spotřební chování německých občanů (minulý rok ji nechala zpracovat spolková ministryně zemědělství Ilse Aignerová), každý Němec ročně vyhodí 82 kilogramů potravin, tedy zboží v hodnotě zhruba 235 eur.
S vlastním řešením přišli zastánci takzvaného dumpster divingu. Ti se živí především potravinami, které vytáhnou z odpadkových kontejnerů před supermarkety či fabrikami. Většinou je k tomu nevede finanční tíseň, nýbrž politické přesvědčení. Ve Vídni dokonce vznikla komunita „kontejnerových potápěčů“, která se pravidelně schází a produkty si mezi sebou vyměňuje.
Kontejneroví potápěči v akci:
