Generální tajemník NATO Anders Fogh Rasmussen ve včerejší diskusi po projevu, který pronesl na Johns Hopkins University ve Washingtonu, nadhodil dvě zajímavé a docela překvapivé myšlenky. Zachytily je čínská agentura Nová Čína a americký Bloomberg.
První se týká Libye: „V postkaddáfíovské éře by aliance mohla pomoci nové libyjské vládě s přechodem na udržitelnou demokracii,“ odpověděl Rasmussen na otázku z auditoria. A dodal, že reforma armádní a bezpečnostní sféry je oblastí, s níž má NATO velké zkušenosti. Zatím nikde nezaznělo, že by vojáci NATO po svržení Kaddáfího, což ani není oficiálním cílem vojenské operace, vstoupili na území Libye a pomáhali s její obnovou. To je novinka!
Budou snad vojáci NATO pomáhat Tálibánu v přechodu k demokracii?
Druhá míří k Afghánistánu. Šéf NATO rovněž řekl, že alianční jednotky zůstanou v zemi i poté, co válka skončí (pro NATO porážkou), respektive že se určitě nestáhnou dokonce roku 2014, jak je naplánováno. Možná to nestihnou ani v roce 2015. Budou snad pomáhat Tálibánu v přechodu na demokracii?
Plonková aliance
Není pravděpodobné, že by si zkušený politik Rasmussenova formátu jen pustil „hubu na špacír“. A je fakt, že již na listopadovém summitu aliance, kde se rozhodovalo o příští strategii v Afghánistánu, prohlásil, že roli pro NATO či Mezinárodní sily pro podporu bezpečnosti (ISAF ) vidí v Afghánistánu ještě v roce 2015 i poté (hlavně výcvik afghánských sil). Podobnou vějičku vypouští nyní i v případě Libye, kde přitom není jasné vůbec nic, natož budoucí výcvik „demokratické“ armády bez ďábelského velitele plukovníka Kaddáfího.
Rasmussen možná jen hledá budoucí uplatnění pro sebe a trochu plonkovou alianci, jejíž role se v průběhu času výrazně změnila. I nová strategie přijatá v roce 2010 potvrzuje dřívější závazek, že úkolem NATO je obrana území jeho členů, a to, že v případě útoku na jednoho z nich se aliance za něho postaví. Kromě toho však říká i to, že spojenci mohou působit rovněž mimo území členů NATO. Jako v případě Afghánistánu a Libye.
Jaká je Rasmussenova představa? Zhruba taková, že nejdříve si s vámi chvíli (nebo taky deset let) zaválčíme, a ať už vyhrajete vy nebo my, my vám pak pomůžeme vybudovat demokratickou armádu. To umíme.
Možná se již brzy dozvíme, co si o tom myslí válečný stratég Barack Obama, s nímž se Rasmussen má dnes sejít. Jen dodejme, že jakákoli rozhodnutí aliance (k válce, obnově i pomoci) jsou přijímána pouze za souhlasu všech členských zemí, tedy i České republiky. Lze se domnívat, že Anders Fogh Rasmussen bude mít s prosazením svých (či nějakého našeptávače) nápadů dost velký problém.
