KOMENTÁŘ Marie Reslové / Máme tu zas divadelní „revoluci“. Je jasné, že rozhořčení nad pátečním neuvěřitelně zpackaným odvoláním ředitele Národního divadla Ondřeje Černého bude nyní vyjadřovat kdekdo. Pokud ho už nevyjádřil.
Hladinu emocí nastavil odvolaný ředitel tiskovou konferencí a prohlášením o aroganci moci. Reagovali všichni, kteří byli „politikou“ ministerstva a nekompetencí ministryně autenticky dotčeni a pohoršeni, i když by možná za jiných okolností svého ředitele tolik nebránili. Takhle se šéf velké kulturní instituce, natož zlaté kapličky, opravdu neodvolává. Tak, že mu někdo v jedenáct hodin dopoledne přinese papír, v němž není uveden jediný relevantní důvod.
Mezi prvními se ozvali děkan DAMU Jan Hančil a šéfové souborů, později někteří herci, prezidentský kandidát Vladimír Franz… A takzvaná kulturní veřejnost, jejíž trpělivost vystoupením ministryně v Událostech komentářích pak definitivně přetekla. Kolovrátkové opakování frází o špatně nastavených procesech působilo jako výstup z absurdní hry.
Slyšet už je ale i ty, jimž na Národním divadle vůbec nesejde, ale kterým se emocionálně zvichřená situace hodí jako politický argument. Včera už své prohlášení a požadavek odvolání ministryně kultury zveřejnil předseda ČSSD Bohuslav Sobotka. S ironickou glosou se přidal i stínový ministr kultury Vítězslav Jandák. A pokud se situace rychle nevyřeší a paní ministryni někdo normální a přijatelný nenahradí, lze očekávat, že další a další politická stanoviska budou následovat.
Jako každá situace, v níž je více emocí než rozumu, má i tahle skoro legrační momenty
V prekérní situaci se ocitli v bývalé Státní opeře. S krizovým ředitelem Národního divadla Martinem Sankotem, který v pondělí 10. září přebíral funkci, totiž celou dobu spojovali své naděje na opětovné získání autonomie. Odvolání Ondřeje Černého si dlouhodobě přáli. Možná i po ministerstvu žádali. Dosud měli sympatie velké části kulturní veřejnosti. Co udělají teď? Postaví se veřejně za nového šéfa Národního divadla?
A jako každá situaci, v níž je více emocí než rozumu, má i tahle skoro legrační momenty. Signatáři petice Národ sobě!, která se začala podepisovat včera na piazzetě Národního divadla a dnes má již 1600 podpisů, požadují odvolání ministryně Hanákové. Jsou mezi nimi ovšem i ti, kteří si s ní den předtím stačili na úterý domluvit schůzku. Proč s ní budou jednat a hlavně o čem, když jsou přesvědčeni o její totální nekompetenci? Navíc jejich požadavek, aby byl místo Martina Sankota instalován do ředitelské funkce někdo zevnitř Národního divadla, už včera ministerstvo kultury odmítlo. Tisková mluvčí Markéta Ševčíková veřejnosti jasně sdělila, že „ministerstvo nemůže revokovat žádný z kroků, který v posledních dnech jako zřizovatel Národního divadla podniklo. A tak si zítra mohou zástupci Národního divadla s paní ministryní maximálně vypít kafe.
Schůzku slíbil i premiér Nečas, na kterého se petenti rovněž obrátili. Co je zvláštní, že zatím mlčí představitelé strany TOP 09 a Starostové, jimž resort kultury „patří“. A taky to, že se na ně nikdo neobrací. Přitom je jasné, že bez jejich souhlasu premiér Alenu Hanákovou hned tak neodvolá. Zatímco na stránkách ČSSD má Národní divadlo čestné místo, z těch topáckých se leda dozvíme, že Kalousek drží Nečasovi palce při prosazování změny DPH v ODS. A ze stránek Starostů a nezávislých, že chtějí vyhrát krajské volby loutkovým divadlem! Vtipné.
Také v komentářích denního tisku převládá pobouřený tón a konstatování diletantismu a arogance, s nimiž se ministerstvo kultury k jedné ze svých největších příspěvkových organizací a potažmo k celé české kultuře chová. Dramatik a politický komentátor Karel Steigerwald dokonce vyzývá divadelníky ke stávce. Nemají prý polevit, dokud nový ministr nebude svou osobou garantovat „státní kulturní politiku“.
A teď do reality
Kdybychom však méně pláli a více mysleli, mohli bychom pro Národní divadlo požadovat věci onačejší: třeba změnu právní subjektivity, která by znamenala, že už nikdy nebude moci být jeho ředitel ministrem odvolán z hodiny na hodinu bez udání důvodu a z vůle bůhvíkoho. Protože paní Hanáková hybatelem nebyla, ta jen podepsala. To je jasné.
Neměli bychom se nechat obalamutit větou, že ministerstvo kultury zároveň vypsalo uzavřené výběrové řízení na ředitele, ale požadovat, aby bylo okamžitě zveřejněno, kdo zasedne v komisi, která potenciální ředitele osloví a vybere, a také k jakému datu a s jakým úkolem by měl nový šéf do funkce nastoupit.
Nejzajímavější věta z tiskové konference po odvolání Ondřeje Černého mediální pozornosti unikla. Bývalý ředitel řekl, že by veřejnost měla nyní velmi bedlivě sledovat další kroky ministerstva kultury. Bylo to vysloveno s takovým důrazem, že by možná stálo za to si ta slova pamatovat.
Neutopit se v obecném protestu, ale chtít konkrétní odpovědi. Kdo stál za odvoláním Ondřeje Černého a jaké měl zájmy? Že nejednal ve prospěch Národního divadla a české kultury už víme. Ale dál? Pokud bude ministryně Hanáková odvolána – a na tom by veřejnost trvat měla – bude zajímavé sledovat, kdo přijde po ní. A také, kdo eventuálně obsadí po Martinu Sankotovi post ekonomického náměstka. Kdo a za kolik bude provádět stavební rekonstrukce ve Státní opeře. A nebo do čeho všeho se ještě bude v Národním divadle investovat…
Více o odvolání ředitele Ondřeje Černého jsme psali v komentáři: Kalousek je všude. I ve věci Národního divadla.
